Nedávno jsem četla článek pojednávající o výpočtu pojistné částky pro životní pojištění aneb hodnoty, kterou je potřeba naspořit na důchod, aby důchodce mohl pomocí ušetřených peněz důstojně žít. Rozumějme důchodce, který půjde do důchodu asi tak za 20 - 30 let.
Autor článku se odvolával na statistická data včetně současného věku dožití žen a mužů. Došel k zajímavému číslu, tedy k pojistné částce, kterou si musí ti, kdo chtějí jít do důchodu, naspořit. Mě už se jeho výpočty netýkají, protože jsem ve věku, kdy už bych měla mít naspořeno. Zaujalo mě však něco jiného.
Pojistná matematika pracuje s křivkou úmrtnosti neboli s věkem dožití žen a mužů, jinými slovy pracuje s cennými statistickými daty. Ale tahle dnešní data jsou na draka stejně jako ti princové z pohádky, ze které písnička pochází. Průměrný věk dožití dnešních sedmdesátníků, osmdesátníků a třeba i stoletých lidí je něco úplně jiného, než bude průměrný věk dožití za dvacet let. Statistika, potažmo pojistná matematika jaksi zapomíná na to, že dnešní osmdesátníci odešli do důchodu buď před revolucí, nebo těsně po ní ve věku 54 - 56 let u žen a 60 let u mužů neboli ještě ve věku, kdy je člověk celkem při síle a má ještě hodně energie.
Dnešní osmdesátníci si užívají důchodu dvacet a více let. Ne že bych jim to vyčítala nebo záviděla, ale čísla jsou neúprosná. Stačí jen počítat: pokud dnes dosažením důchodového věku odejde do důchodu muž, je to muž ve věku 65 let, takže až mu bude osmdesát, bude v důchodu jen 15 let. Ano, jen patnáct let, ne dvacet. Těch pět let, které bude pracovat navíc oproti dnešním osmdesátníkům, je hodně podstatných pět let. Je to pět let odpracovaných v době, kdy už tělo tolik nefunguje, energie už je méně, obnova sil trvá déle a únava přichází dříve. Jednoduše řečeno, pokud se dnes lidé důchodového věku vůbec dožijí, jsou to lidé více unavení a opotřebovaní.
A to nemluvím o tom, že v době, kdy odcházeli do důchodu dnešní osmdesátníci, život nebyl tak rychlý, hektický a stresující. Aut na silnici bylo méně, email byl v plenkách, místo mobilů byla obrovská pádla, která uměla jen telefonovat, a mohla bych pokračovat dalšími a dalšími příklady. Dnešní osmdesátníci pracovali v době, kdy byla práce klidná a nikam se nespěchalo. Ponechávám stranou, že dnešní osmdesátníci navíc žijí velmi zdravě, na rozdíl od nás, kdo důchod zatím jen vyhlížíme.
Důchodci vaří doma, nestravují se ve fast foodech - mají totiž čas a měli ho i v době, kdy ještě pracovali. Chodí pěšky. Buď proto, že si nestihli z totalitního platu našetřit na auto, nebo proto, že se jim dvacetileté auto rozpadlo a na nové už nemají. Většina, ne-li všichni žijí v přírodě, protože si za totality pořídili chaty a chalupy. Na talíři mají vlastní bio zeleninu a bio ovoce; pěstovali je už kdysi a pěstují je stále.
Kdo s něčím takovým počítá při výpočtu pojistné částky? Asi nikdo. Dnešní čtyřicátníci nebudou v osmdesáti v takové kondici jako dnešní osmdesátníci i přesto, že se budou snažit stravovat zdravě a sportovat. Pokud se hranice věku odchodu do důchodu posune, pak je potřeba zohlednit, že nejenže se lidé nedožijí věku úmrtnosti podle statistických dat, nejenže budou v důchodu kratší dobu a méně při síle, aby si naspořených peněz užili, ale zároveň budou více nemocní a možná budou peníze potřebovat spíše na důstojnou péči v nějakém starobním zařízení.
Statistika má cenné údaje, ale dokud se pojistná matematika ve výpočtu pojistné částky pro lidi, kteří teprve zakládají rodiny a o důchodovém věku ani nepřemýšlejí, bude opírat o dnešní data, bude prostě na draka.
Ing. Eva Gmentová, LL.M.
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance
RSS
Přebírání zpráv
