Ehrmann: Nepůsobí centrální bankéři svými slovy více škody než užitku?

Centrální banky používají takzvanou „forward guidance“ (FG), tedy prohlášení ohledně dalšího vývoje monetární politiky, jako nástroj, který by měl snižovat nejistotu na trzích a v ekonomice. Michael Ehrmann, Gaetano Gaballo, Peter Hoffmann a Georg Strasser na stránkách VoxEU ovšem tvrdí, že v praxi hodně záleží na tom, jak je FG prováděna. V určitých případech totiž podle nich může naopak nejistotu zvyšovat.

FG se používá zejména v případě, kdy se dlouhodobé sazby nachází velmi nízko, tudíž již nemohou dál klesnout. Centrální bankéři se pak snaží dosáhnout dalšího „uvolnění“ politiky tím, že komentují budoucí vývoj sazeb a politiky. Tím mohou působit na očekávání a omezovat nejistotu a následně pomáhat reálné ekonomice.

Ehrmann rozděluje FG do tří základních typů. První z nich je „čistě kvalitativním prohlášením o budoucím vývoji sazeb“. Příkladem může být komentář ECB z července roku 2013, kdy banka hovořila o delším období nízkých sazeb. Druhým typem je FG provázána s vývojem ekonomiky. K ní se uchyluje ECB nyní, když hovoří o nízkých sazbách „potřebných ke střednědobé konvergenci inflace směrem k inflačnímu cíli“. Třetím typem je pak FG provázaná s konkrétním časovým údajem. ECB jej používá v případě, když hovoří o nízkých sazbách „minimálně do poloviny roku 2020“.

Ehrmann tvrdí, že správné pochopení rozdílů mezi těmito třemi typy FG je klíčové pro optimální používání tohoto nástroje. Se svými kolegy pak zkoumá dopad FG na nejistotu na finančních trzích. V principu by měla vést k tomu, že trhy budou méně citlivé na makroekonomická data. A zároveň by měly být sníženy rozdíly v projekcích dalšího vývoje u těch, kteří se na trzích pohybují.

Ekonomové zjistili, že citlivost výnosů vládních obligací na makroekonomické zprávy se nemění v případě prvního typu FG. Naopak FG podmíněná konkrétním vývojem v ekonomice citlivost tlumí a u posledního typu je tento efekt ještě silnější. Ovšem pouze v případě, že se FG týká delšího časového období. Pokud se naopak týká krátkého období, pak podle ekonomů překvapivě zjišťujeme, že její efekt je negativní – citlivost a nejistota roste.

Určitý typ FG tedy může vést k opačným výsledkům, než bylo zamýšleno. Ekonomové se domnívají, že to může být tím, že v takových případech klesá informační hodnota obsažená v samotných cenách aktiv. Samotná FG sice nejistotu zvyšuje, ale současný pokles informační relevance tržních cen vede k tomu, že celkový efekt je negativní. Pozitivním se stává až v případě, kdy je použita „silnější“ FG – tedy ta, která se zaměřuje na dlouhodobější časový horizont.

Autoři studie dodávají, že FG obvykle souvisí s dalšími nástroji monetární politiky, například s programem nákupu aktiv či reinvesticemi příjmů generovaných aktivy drženými centrální bankou. Pak dochází k tomu, že „všechny typy FG jsou dostatečně silné, aby snižovaly nejistotu“.

Zdroj: VoxEU