Stiglitz: Lidé nevěří ekonomům, ale svým vlastním očím

„Pokud někdo propadá zoufalství kvůli neustále se zvyšujícímu počtu nezaplacených účtů, nepomohou mu zprávy o lepšícím se hospodářství či rady o dlouhodobé perspektivě. Jestliže odborníci tvrdí něco, co nemá vztah k životu běžných lidí, ti jim nevyhnutelně přestanou důvěřovat a budou hledat odpovědi jinde.“ Na stránkách VoxEU to píše Joseph Stiglitz a jeho kolegové Martine Durand a Jean-Paul Fitoussi. Dodávají, že francouzský prezident Sarkozy toto dobře chápal a tudíž založil Komisi pro měření ekonomického a sociálního pokroku, takzvanou Stiglitz-Sen-Fitoussi Commission. Ekonomové pak vysvětlují, k čemu dospěla.

Za měřítko ekonomického blahobytu je tradičně pokládán hrubý domácí produkt, ale sám Simon Kuznets, který jej začal používat jako první, proti takové interpretaci varoval. Zdůrazňoval, že jde o indikátor ekonomické aktivity a ne blahobytu. A už vůbec není relevantní například v oblasti ničení životního prostředí. Významnou součástí blahobytu je také například pocit bezpečí, tedy oblast, která se HDP nijak netýká.

„Zavádějící statistické ukazatele vedou k implementaci chybné ekonomické politiky. Pokud se vláda domnívá, že hospodářství si vede dobře, protože na to ukazuje HDP, může se vyhýbat razantním krokům, které by byly třeba na resuscitaci ekonomiky. K tomu by nedošlo, pokud by vláda dostala informace, jak velká část populace se nachází v situaci, která je pro ně stejná jako recese,“ píší ekonomové. Absence takových ukazatelů pak vede k tomu, že vlády nevynakládají dostatek prostředků na sociální zabezpečení a ochranu a tyto programy mohou dokonce omezovat.

Jedním z důvodů, proč se poslední finanční krize přeměnila ve společenskou a politickou krizi, je právě přílišné spoléhání se na HDP, který ukazuje „falešný obrázek blahobytu ve společnosti“. Používání tohoto ukazatele přispělo k poklesu důvěry ve vládu a odborníky, kteří na základě oficiálních čísel neustále hovořili o pokračujícím oživení. „Pokud bychom měli lepší ukazatele včetně indikátorů ekonomického zabezpečení lidí, mohli jsme vnímat, že propad byl hlubší, než naznačovalo HDP. Pak by vláda možná reagovala razantněji,“ domnívá se Stiglitz a jeho kolegové.

Máme tedy před sebou velkou výzvu: Vytvořit skupinu indikátorů, které budou poskytovat relevantní obrázek o ekonomické situaci společnosti. Ale zároveň budou dostatečně jednoduché a tudíž pochopitelné pro veřejnost a politiky. „Pokud nám mají lidé důvěřovat, musíme jim poskytovat důkazy, které jsou minimálně stejně spolehlivé jako jejich vlastní oči. A na základě těchto důkazů také musíme jednat a zlepšovat životy lidí. Tak lze uzavřít mezeru, která se vytvořila mezi odborníky a běžnými lidmi a která se nachází v jádru současné politické krize,“ domnívají se ekonomové.

Zdroj: VoxEU