Petr Dufek: Ekonomika eurozóny zpomaluje, čísla dávají ECB argumenty k brzké akci

Nejnovější, byť předběžná, čísla z eurozóny dávají ECB do ruky argumenty k brzké akci. Předběžný bleskový odhad naznačuje, že tempo růstu HDP eurozóny spadlo ve druhém čtvrtletí z 0,4 % na polovinu, což v meziročních číslech znamená zpomalení z 1,2 % na 1,1 %. A nebylo to jen HDP, které může ospravedlnit další velkorysé kroky ECB, ale i aktuální (červencová) inflace, která poklesla na 1,1 %. Ta jádrová – bez energií, alkoholu, tabáku a potravin dokonce na 0,9 %.

Samozřejmě všechna tato čísla jsou jen předběžná, nicméně žádné velké zpřesňování k lepšímu nás nejspíše nečeká vzhledem k tomu, jak slabé výsledky přicházely z jednotlivých zemí eurozóny v posledních měsících, nebo jak vyznívaly měkké ukazatele z průmyslu v posledních týdnech. Nejsou samozřejmě známy ani žádné podrobnosti, na kterých jsou odhady HDP vystavěny, nicméně je velmi pravděpodobné, že za nimi stojí především slabý export a pomalejší investice firemního sektoru.

Nejistota, kterou s sebou přináší zpomalení Číny, strach z brexitu, obchodních válek nebo „zelené“ tažení proti automobilkám se dříve nebo později musí na celkových číslech eurozóny projevit. Zvlášť když vezmeme v úvahu, jak významný je třeba podíl automobilového průmyslu v největších evropských ekonomikách, a to nejenom ten přímý, ale i nepřímý v navazujících odvětvích a oborech. Ať už z pohledu vznikající přidané hodnoty, exportu, zaměstnanosti atp.

Celkově dnešní předběžná čísla ukazují na ztrátu tempa, respektive stimulů v evropské ekonomice, které sice ještě uvolněnější měnová politika nebo ještě dostupnější eura nenahradí, ale situaci snad ani dál nezhorší, kromě toho, že jen ještě více zdeformuje ceny na dluhopisovém trhu. Cyklické zpomalení, které eurozóna zažívá, umocňují dlouhodobé strukturální problémy, které si každá země bude muset odpracovat sama. Itálií balancující na hranici recese počínaje, exportně orientovaným Německem konče.

Dnešní evropskou statistickou mozaiku ještě doplnily údaje z trhu práce, podle nichž ČR i nadále zůstává zemí s nejnižší nezaměstnaností v rámci celé EU. Míra nezaměstnanosti (sezónně očištěná) dosáhla na konci června 1,9 %, což je současně snad i historické minimum. Na jedné straně spektra je tedy ČR spolu s Německem (3,1 %) a Maďarskem (3,4 %), na jeho druhé straně pak Itálie (9,7 %), Španělsko (14 %) a Řecko (17,6 %).

Situace v jednotlivých zemích EU je tedy silně rozdílná, ať už z pohledu výše nezaměstnanosti nebo jejího vlastního trendu, jeden společný rys země EU rozhodně mají. Tím je výrazně vyšší nezaměstnanost mladých do 25 let. Týká se i ČR, kde sice nezaměstnanost nedosahuje ani dvou procent, nicméně mezi juniory je více než trojnásobná (6,6 %). Vzhledem k slábnoucí konjunktuře zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se tato situace mohla v brzké budoucnosti rychle měnit k lepšímu.