VoxEU: Euro přežilo prvních dvacet let a přežije minimálně dalších dvacet

Letos slaví euro své dvacáté výročí vzniku, ale jak na stránkách VoxEU tvrdí ekonomové Nauro Campos, Fabrizio Coricelli, zatím nebylo u této příležitosti napsáno mnoho řádků o tom, co společná evropská měna přinesla a jaká jsou její negativa. Snaží se to napravit tím, že shrnují závěry dvaceti významných studií, které se existencí eura zabývaly.

Euro podle ekonomů kráčelo od počátku hrbolatou a kontroverzní cestou a nebylo mu ani deset let, když udeřila globální finanční krize, která následně přešla v krizi dluhovou. Měřit přínosy a negativa společné měny je pak složité i proto, že před jeho vznikem byly některé měny pevně navázány na německou marku. Mezi hlavní kritiky eura pak patřili ekonomové Feldstein, Eichengreen a také Tobin. Jejich pozornost se zaměřuje na širokou škálu oblastí včetně rozdílného ekonomického cyklu jednotlivých evropských zemí a politické ekonomie. Campos a Coricelli k tomu dodávají, že pokud bychom hledali podobně obsáhlé analýzy u zastánců eura, nenašli bychom je.

Mezi hlavní argumenty kritiků patří ztráta nezávislosti centrální banky a monetární politiky. K tomu se přidává tradiční Mundellův pohled na optimální měnové oblasti, který říká, že evropské země jsou příliš rozdílné na to, aby mohly sdílet společnou monetární politiku. „McKinnon ovšem že tyto názory ignorují následnou práci Mundella, kterou můžeme nazvat Mundell II. Podle ní prospívá společná měnová oblast i heterogenním zemím, a to tím, že vede k vyšší finanční integraci. Ta pak zvyšuje efektivitu ve sdílení rizik. Jinak řečeno, hlavní roli zde hrají finanční trhy a ne trh práce“, uvádějí ekonomové.

Campos a Coricelli pak zmiňují studie, podle kterých má měnová unie významný pozitivní efekt na vzájemný obchod. V Evropě pak skutečně významně podpořila finanční integraci, která byla na konci devadesátých let velmi nízká. Některé studie ale zdůrazňují, že přínosy společné evropské měny lze jen těžko izolovat od přínosů společného trhu. Neshoda pak panuje v tom, jak se společná evropská měna projevila na strukturálních reformách. Například Alesina má za to, že euro reformy významně podpořilo, ale Férnandez tvrdí opak. Podle jeho názoru euro naopak snížilo motivaci k reformám na periferii eurozóny v době, kdy do ní proudil kapitál ze zbytku měnové unie.

„Euro přežilo prvních dvacet let a přežije minimálně dalších dvacet,“ tvrdí na závěr Campos a Coricelli. Proto podle nich musíme najít cesty, jak zlepšit jeho fungování. Nejasná je přitom podle nich stále řada oblastí, včetně toho, zda má stále smysl rozdělovat eurozónu na jádro a periferii či jaký je vztah mezi existencí eura na straně jedné a růstem populismu a brexitem na straně druhé.