Máme se radovat z případného snížení sazeb v USA?

Nechci čtenáře příliš zklamat, takže hned na úvod napíšu, že na v nadpise položenou otázku odpověď neznám. Používám jí jen jako úvod pro trochu širší úvahu nad tím, co se nyní děje na tržně–monetárním poli. Předně bych zdůraznil, že pokud Fed sníží sazby (třeba už za pár dní), není to v jádru ta nejlepší zpráva. Sníží je totiž proto, že ekonomika padá do situace, která snížení vyžaduje. Mohla by samozřejmě přijít horší zpráva – ekonomika do této situace padá, ale Fed sazby nesnižuje. Ale neměli bychom zapomínat, že ta nejlepší kombinace je „dostatečně rostoucí ekonomika, zvedající se sazby, inflace na cíli“. Proč? Protože takový stav vede k růstu sazeb na úrovně, které poskytují prostor pro uvolnění v době, kdy to bude skutečně třeba.

Nyní trochu širší pohled. Evan F. Koenig z Federal Reserve Bank of Dallas nedávno přednášel o tom, jak „adekvátně“ je a byla nastavena monetární politika v USA. Jeho úvaha se točila kolem následujícího grafu, který porovnává vývoj sazeb s tím, co by naznačovalo známé Taylorovo pravidlo. Jeho různé verze pracují v principu s různými pohledy na to, jaká je v ekonomice produkční mezera – čím více volných zdrojů a méně cenových tlaků, tím nižší by sazby měly být. A naopak. Vtip je v tom, že podle jedné verze Taylorova pravidla (červená křivka) byla monetární politika v USA někdy od roku 2013 příliš uvolněná. Ovšem podle jiné alternativy tohoto pravidla byla odpovídající. A konec této zelené křivky naznačuje, že nyní by sazby mohly jít skutečně o něco málo dolů.

Pohled na Taylorovo pravidlo tedy nějaký jednoznačný závěr ohledně toho, „co by mělo být“, nepřináší. Co odhady neutrálních sazeb – tedy sazeb, které by měly odpovídat plné zaměstnanosti a stabilní inflaci? Můžu připomenout graf, který jsem tu ukazoval před časem a který zklame ty, kteří se domnívají, že neutrální sazby jsou jasným soudcem nastavení monetární politiky. Jak totiž vidíme, jejich odhady se mohou značně lišit. Přesněji řečeno, shodují se podle mne natolik, že ukazují trend, kterým by se politika měla ubírat. Ale jemnější dolaďování se podle nich dělat nedá (pokud tedy jasně nepreferujeme jeden konkrétní model).



Jak jsem zmínil v úvodu, pokud ekonomika skutečně ochlazuje a nevyužívá svůj plný potenciál (což je nyní při rekordně nízké nezaměstnanosti dost klíčová otázka), je samozřejmě lepší, pokud Fed sazby sníží. A co nejdříve. K tomu můžeme přidat téma asymetričnosti rizik, které je stále dost relevantní. V principu jde o to, zda více škody napáchá případné nevhodné zvýšení sazeb (či držení jejich současné úrovně), či jejich nevhodné snížení. Ještě před pár lety byla asymetričnost těchto rizik jasně vychýlená směrem k deflačnímu riziku (bylo tedy rizikovější přehnat to s utahováním než s uvolňováním). Nyní již situace takto vyhrocená není, ale klonil bych se k tomu, že stále flirtujeme s dlouhodobou stagnací, a tudíž v menší míře platí to, co jsem psal o době před pár lety.

Na závěr si pak dovolím spíše spekulaci: Pokud Fed sazby skutečně sníží, omezí tím možná pravděpodobnost nějakého dalšího sporného fiskálního dobrodružství americké vlády. Což by z dlouhodobého hlediska bylo pravděpodobně velkým plusem. Objevují se ale také úvahy o tom, že pokud Fed sazby sníží, bude to interpretováno jako ústupek americkému prezidentovi a ztráta nezávislosti. Podobné myšlenky a vlivy ale snad dá vedení Fedu stranou.