Damodaran o trendech, lenosti a skutečném aktivním investování

Aswath Damodaran působí jako profesor financí na Stern School of Business na NYU. Je považován za jednoho z předních odborníků v oblasti valuací finančních aktiv a investic. V rozhovoru zveřejněném na stránkách ElmFunds.com uvedl, že před 35 lety měl investor výhodu už jen z toho, když byl přímo v New Yorku, protože měl lepší přístup k informacím. Například k výkazům, které firmy musely posílat regulátorovi. Pokud ještě navíc pracoval pro nějakou investiční banku, měl k dispozici počítač. Takže měl data a výpočetní techniku a to byla obrovská výhoda. Dnes jsou ale pozice mnohem vyrovnanější a není velký rozdíl mezi analytikem v Goldman Sachs a někým, kdo sedí doma za svým počítačem.

Ohledně růstu popularity indexového investování Damodaran, uvedl, že jeho kritici mají často své vlastní zájmy a vadí jim, že jim bere byznys. Pokud ale indexové investování bere práci analytikům, kteří jen nekriticky poslouchají to, co jim řekne vedení firem, nejde o žádnou tragédii. Tito analytici často jen vezmou EBITDA a nasadí na něj nějaký valuační násobek s tím, že tohle je podle nich akciový výzkum a valuace. Pokud by ale indexové investování bralo práci těm, kteří se skutečně snaží firmy analyzovat a zjistit o nich nové informace, šlo by o škodlivý proces, míní Damodaran.

Profesor také tvrdí, že „většina aktivního investování ve skutečnosti stojí na předpokladu, že ceny se budou vracet zpět k průměru“. To je ale podle Damodarana dost líný přístup, který se neopírá o skutečný výzkum, „prostě se jen nakoupí akcie s nízkým PE a vysokým očekávaným růstem.“ Indexové investování pak podle profesora pravděpodobně zvyšuje návratnost skutečného investičního výzkumu a „má i svou temnou stránku“. Tou je zvyšování fluktuací trhu, protože „se nakupuje to, co jde nahoru“.

„V podstatě veškerý trading se dá rozdělit na dvě skupiny. Buď sázíte na momentum a zkoušíte z trendu vystoupit těsně předtím, než se zlomí. Nebo jste hráč, který sází proti trendu,“ tvrdí profesor. Právě momentum a nálada na trhu jsou pak hlavními faktory, které ovlivňují dennodenní pohyb cen. Změny fundamentu, jako je tok hotovosti, tu hrají podružnou roli.

Na trendu jsou podle profesora závislí dokonce i ti investoři, kteří sledují hodnotovou strategii. Ti provedou valuaci a pak doufají, že cena se dostane na úroveň jejich odhadu hodnoty daného aktiva. Jenže právě k tomu potřebují, aby se trend vyvíjel pro ně pozitivním směrem. A na to je často potřeba nějaký katalyzátor, který spustí potřebnou změnu. „Nemám problém s honěním trendů, je ale třeba vědět, kdy s tím přestat. Pokud se však ženete za trendem a zapomenete, co vlastně děláte, zapomenete i na to, že se trendy lámou,“ řekl Damodaran.

V poslední době roste popularita takzvaného faktorového investování či investování založeného na „chytrých betách“. Damodaran se domnívá, že na toto téma se dá dívat dvěma způsoby: Pokud nalezneme nějaký faktor, který vysvětluje nadměrnou návratnost nějakého aktiva, lze jej z jednoho úhlu pohledu považovat za ukazatel rizika. Z pohledu druhého, investičního, jej lze vnímat jako nástroj ke generování nadměrných zisků. Takovým faktorem může být například často používaná riziková prémie za malou velikost. Damodaran ji ale podle svých slov nikdy nepoužívá, protože tím by „otevřel dveře tomu, co do odhadu nákladu kapitálu nepatří“.

Damodaran o sobě tvrdí, že je „velký lenoch a nepracuje více než 40 hodin týdně“. Využívá ovšem toho, jak moc se překrývají a doplňují jeho aktivity, jako je psaní knih, vyučování či příspěvky na blog. Za příklad dává situaci, kdy si před pěti lety četl ve WSJ o společnosti Uber. Firma ho zaujala a tak věnoval pár hodin její valuaci a výsledky použil i pro svůj blog. Navíc pak vše používal při přednáškách o valuacích startupů.

Zdroj: ElmFunds.com