Buď budou USA moci spolupracovat na obraně s EU, nebo…

Leonid Bershidsky se na stránkách Bloomberg věnuje tomu, že USA vůči svým evropským spojencům navyšují požadavky na obranu. A to by mohlo zkomplikovat obchodní jednání mezi USA a EU. Hrozby odvetnými opatřeními kvůli výdajům na zbraně a rozvoj neznačí pro obchodní jednání nic dobrého.

Spiegel Online v úterý uvedl, že dvě úřednice Trumpovy administrativy napsaly dopis vrchní evropské diplomatce Federice Mogheriniové. V něm vyjádřily svou nespokojenost s evropskou snahou o zefektivnění zakázek na obranu a s financemi, které EU na vývoj nových zbraní vyčlenila. Dopis podepsaný Ellen Lordovou, vedoucí zakázek Pentagonu, a Andreou Thompsonovou, zodpovědnou za zbrojení a mezinárodní bezpečnost, popisuje tyto kroky jako „dramatickou otočku“ v integraci evropského obranného sektoru s tím americkým a jako porušení závazku evropských národů vůči NATO. Není to poprvé, co si američtí úředníci stěžují na evropskou obrannou spolupráci mimo NATO. Nyní jsou ale tyto výčitky specifičtější a přicházejí s hrozbou odplaty.

Problémem jsou dvě věci. Loni v červnu členské státy EU rozhodly, že účast třetích stran na stálé strukturované spolupráci (PESCO) by měla být výjimkou a že vyžaduje souhlas všech evropských zemí, které jsou do PESCO zapojené. EU také povolí účast neevropských států na projektech financovaných z evropského obranného fondu pouze za určitých podmínek, jako třeba, že si Evropa bude moci říct, kam se nové zbraňové systémy vyváží. USA chce podle zprávy Spiegelu k těmto projektům přístup a právo rozhodovat o vývozech unilaterálně. Lordová a Thompsonová údajně napsaly Mogheriniové, že by to USA nerady oplatily vlastními restrikcemi, ale pokud Evropa své rozhodnutí nezmění, budou k tomu donuceny.

Je samozřejmé, že se USA bojí, že přijdou o evropské objednávky na vojenské vybavení. Nejprve se objevila pravidla PESCO, jasně zacílená na priorizaci evropských obranných dodavatelů. Pak letos Německo odmítlo F-35 jako náhradu za své vysloužilé letouny Tornado - místo toho upřednostňuje Eurofighter Typhoon, který vyrábí evropské konsorcium. Od té doby, co EU vyhlásila za svůj cíl od roku 2016 strategickou autonomii, je směřování bloku jasné. Teď ale přichází na řadu zefektivnění 172 zbraňových systémů užívaných evropskými armádami proti pouhým 30 v USA. Unifikace by měla konkurenci přitvrdit. Záměrem EU je co nejvíce vyloučit ostatní, zejména od té doby, co volby vyhrál Donald Trump, a strategická autonomie nabyla pro evropské lídry na důležitosti.

Trump je už tak s výdaji evropských členů NATO na obranu nespokojený. Ale obavy o přístup amerických firem na evropský trh jsou pro něj dalším trnem v oku. Nyní tyto obavy vyvstávají před obchodními jednáními mezi USA a EU. Pokud ta budou neúspěšná, hrozí, že vypukne obchodní válka podobná té, kterou Trump vede s Čínou.

V dlouhodobém americkém zájmu sotva bude zarazit plány na obrannou spolupráci s EU nebo se do nich vměšovat. A Evropa také není připravena vzdát se amerického bezpečnostního deštníku. Plná autonomie by tak přišla za příliš vysokou cenu. Londýnský Institut pro strategická studia nedávno vypočítal, že evropští členové NATO by museli utratit 288 – 357 miliard dolarů, aby zaplnili mezeru vojenských kapacit, pokud by přišli o USA jako o svého bezpečnostního partnera.

Pokud by USA nechaly EU najít si způsob, jak na vojenském vybavení ušetřit (a tím rozšířit své společné vojenské kapacity), nemusely by na Evropu tlačit, aby utrácela více. Vytvořilo by to v Evropě schopnější bezpečnostní partnery za nižší cenu. Nakonec strategickým cílem USA je zlepšit obranu v Evropě, ne nutit své spojence, aby projevili svou loajalitu tím, že schválí vyšší rozpočet.

Pro Trumpa by ale mohlo být důležitější klidně to druhé. Vzhledem k jeho agendě America First sotva dovolí, aby evropská vylepšení kapacit znamenala menší výnosy pro americký obranný průmysl.

Vedle zemědělství, kde USA také požadují větší přístup na evropský trh a setkaly se zarytým odporem, bude pravděpodobně obrana dalším strašákem evropských vyjednavačů. Zde ale asi bude pro ně jednodušší učinit kompromis, vzhledem k tomu, že skutečná a plná strategická autonomie zůstává pro Evropu spíše ideálem, než brzy dosažitelným cílem.

Autor: Leonid Bershidsky, Bloomberg