Víkendář: Tenze mezi Francií a Itálii eskalují, evropská rodina moc harmonická není

Když se hovoří o Francii a Itálii, na mysl většinou přijde vybraná kuchyň či historické památky. The American Conservative ale tvrdí, že v současné době by byl příhodnější obrázek ze zákopové války. Důvodem jsou eskalující tenze mezi oběma zeměmi. Francouzský prezident Emmanuel Macron a populistická vláda italského premiéra Giuseppe Conteho „si dávají jeden úder za druhým v dlouhé řadě sporů“. Jde přitom o boj, „nad kterým minimálně Conte nemá velkou kontrolu.“

TAC tvrdí, že Macron je „politik politiků“, protože tuto oblast studoval a pronikl do ní již jako velmi mladý. Jeho světem jsou průmyslníci, politici, ministři a lobbisté „užívající si kaviáru na účet daňových poplatníků“. Francouzský prezident je zároveň nadaným řečníkem, jeho politika je středová a podporuje firemní sektor. Do funkce se dostal se 66% podporou částečně proto, že byl vnímán jako „neideologický technokrat“, který není úzce provázán s tradičními politickými stranami.

Italští vůdci a členové vlády Matteo Salvini a Luigi Di Maio francouzského prezidenta nesnáší a podle TAC „žijí v úplně jiném vesmíru než on“. Salvini je již politikem řadu let, ale sám sebe umně vykresluje jako běžného Itala, který jí s ostatními pizzu. Má také „neuvěřitelné ambice a inteligenci“ a ví, jak ke svému prospěchu využít témat, která zajímají velkou část veřejnosti. Jeho Liga se během pěti let stala celonárodní politickou silou a její popularita nadále roste.

„Bitva mezi Paříží a Římem je stejně o osobnostech jako o ilegální migraci, reformě regulace v EU, zahraniční politice a dokonce i o umění Leonarda Da Vinciho“. Salvini nazývá Macrona „hrozným prezidentem“, Macron obratem hovoří o italské politice jako o „populistické lepře“, která postihla evropskou společnost. Podle TAC je tak těžké si představit, že by vzájemná nevraživost jen tak skončila, „spíše se může ještě prohloubit“. Slova jsou totiž stále ostřejší, tón méně diplomatický a vzájemné pozice se stávají úplně neslučitelné.

Francouzský ambasador byl poprvé od dob fašistické vlády v Itálii za druhé světové války odvolán z Říma. Došlo k tomu v reakci na setkání člena italské vlády Di Maia se zástupci žlutých vest, které ve Francii protestují proti Macronovi. Zatím se podle TAC nezdá, že by se Italové chtěli omlouvat, přestože k setkání došlo na francouzském území.

Pro Evropskou unii není vzájemné bombardování se rétorickými granáty moc příjemné. Brusel neustále hovoří o jednotě a konsenzu. Ty by měly být samotným smyslem EU, která by měla zajišťovat, aby se nacionalismus nevymkl kontrole a „celá evropská rodina se nerozpadla“. Naopak. Evropa by měla být kontinentem, který je plnohodnotným protihráčem zemí, jako jsou Spojené státy nebo Čína. „Dnes to ale vypadá, že evropská rodina nežije ve šťastném domě a rodiče míří k rozvodu,“ míní TAC.

Zdroj: TAC