Čínský hon za vědeckou dominancí se může komunistům nakonec vymstít

Čína se snaží dostat do popředí technologického a vědeckého pokroku a The Economist tvrdí, že k tomu přispívá i rostoucí rivalita mezi ní a Spojenými státy. „Moderní věda závisí na penězích, institucích a síle mozků. Čína se šplhá výš po žebříčcích vědeckých úspěchů zčásti proto, že její vláda je schopná ovlivnit všechny tři faktory,“ píše The Economist. A dodává, že někdy tato čínská snaha zabíhá do krajnosti. Například ve chvíli, kdy vědci rozvíjí umělou inteligenci pomocí ohromného množství dat sebraných bez vědomí občanů země nebo když „vesmírnou zbraň otestují rozstřílením jednoho ze satelitů, který pak za sebou na oběžné dráze nechá nebezpečné trosky“. K tomu se přidává bezpočet krádeží duševního vlastnictví.

Západní politiky čínský technologický rozvoj znervózňuje, protože může vést k dominanci země v této oblasti. „Autoritářské režimy mají za sebou dlouhou historii využívání vědy k utlačování svých vlastních lidí. Čína již nyní používá umělou inteligenci například k monitoringu populace v reálném čase,“ píše The Economist. Kontroverzní jsou pak podle něj i některé čínské pokusy v oblasti genetického inženýrství či autonomní umělé inteligence. „Obavy jsou namístě, protože vědecká velmoc spojená s diktaturou jedné strany je hrozbou. Ale důsledky technologického rozvoje Číny nemíří vždy jedním směrem,“ píše The Economist.

Čínská věda toho zahrnuje „mnohem více než jen zbraně a útlak“. Zaměřuje se na zlepšení efektivity baterií, nové způsoby léčby nemocí či nové objevy týkající se například temné hmoty. Věda také může zemi změnit způsobem, který její vláda neočekává. Výzkum, nové nápady a myšlenky totiž neznají hranice, věda je záležitost rozsáhlých týmů a zahrnuje i konference a setkávání různých odborníků. Na jedné straně tak existuje konkurence, ale „věda sama o sobě kvete díky spolupráci a výměně“. Čínští vědci tak „mají motivaci chovat se podle mezinárodních pravidel, protože tak se dostanou na ty nejlepší konference, do nejlepších laboratoří a budou publikovat v nejlepších časopisech. Neetický výzkum naopak zmenšuje vliv Číny,“ tvrdí The Economist.

Kritické myšlení, vědecká skepse, empirický přístup a časté kontakty se zahraničím „ohrožují autoritáře, kteří přežívají díky kontrole nad tím, co si lidé myslí a říkají“. Sovětský svaz se toto dilema snažil řešit tím, že dával vědcům privilegia a izoloval je od zbytku společnosti. Čína toho nebude schopná a The Economist se domnívá, že Západ by se neměl snažit držet si čínské vědce od těla, s výjimkou těch, kteří pracují na vývoji zbraní a v komerčním výzkumu. Naopak nejlepší je spolupráce. Čínská vláda pak bude nakonec možná volit mezi izolací a zaostáváním či pokrokem a jeho neočekávanými důsledky.

Zdroj: The Economist