MMF ze sebe udělal „brutálního vymahače dluhů“

Bývalý ekonom Mezinárodního měnového fondu Peter Doyle se na stránkách FTAlphaville velmi kriticky vyjadřuje k tomu, jakou politiku MMF vyžaduje od Jamajky. Problémem má být zejména jeho požadavek na vytváření 7% primárního přebytku. „Každý, kdo alespoň pasivně sledoval makroekonomický vývoj posledních deseti let, ví, že tohle už není ani směšné, protože jde o šílenost. A vědět to musí všichni, kteří jsou si vědomi toho, jakou pohromu podobné požadavky vyvolaly v Řecku,“ tvrdí ekonom.

MMF se podle Doyla vyhýbá odepsání vládního dluhu, které je nutné pro dosažení makroekonomické stability země. Činí tak právě tím, že požaduje obrovské rozpočtové přebytky a pracuje s příliš optimistickými projekcemi růstu ekonomické aktivity. Dosavadní neúspěchy pak MMF vysvětluje chronicky vysokou zločinností, šoky v podobě extrémního počasí a únavou z reforem.

Ekonom však poukazuje na skutečnost, že právě samotné požadavky na vysoké přebytky vytvářejí onu únavu a další problémy, protože například nejsou peníze na policii či preventivní opatření proti škodám napáchaným počasím. MMF by se podle Doyla měl navíc zamyslet nad tím, proč v USA přinášejí hurikány zvýšení ekonomické aktivity, zatímco na Jamajce jsou podle fondu příčinou ekonomického poklesu.

Doyle přirovnává vývoj v ekonomii k vývoji lékařské vědy, která začala u šarlatánů a dospěla k profesionálům, kteří se drží obecně uznávaných standardů. Makroekonomie ale podle něj do tohoto stavu ještě nedospěla. A zmiňuje i to, že lékaři nemohou odmítnout péči o pacienta třeba proto, že ten dlouhá léta kouřil. Stejný princip by podle něj měl být aplikován i v makroekonomii a Jamajka není jediným příkladem, kdy MMF jedná podobně jako ekonomický šarlatán. Například v Zimbabwe fond očekává obrat k ekonomickému růstu v situaci, kdy vyžaduje vysoké primární přebytky a nečeká žádný pohyb měnového kurzu i přesto, že sám hovoří o jeho nadhodnocení v míře 25 – 30 %.

Podle ekonoma je celá situace způsobena tím, že se do práce MMF promítá politika, nebo se stal zajatcem věřitelských zemí a efektivně se z něj tak stal „brutální vymahač dluhů“. Věřitelé, kteří se na zadlužení Jamajky podíleli svým vlastním dílem, se tak mohou radovat z toho, že na zemi byl uvalen požadavek 7% primárního rozpočtového přebytku. Ale z makroekonomického hlediska pro něj podle Doyla neexistuje nejmenší důvod. Podobná „šílenost“ nebyla požadována ani po Řecku v letech 2010–2015.

Zdroj: FTAlphaville