Kde je nejslabší bod eurozóny

Politico tvrdí, že deset let po finanční krizi bylo pro evropskou ekonomiku devastující, a ptá se několika odborníků, co by podle jejich názoru mohlo spustit další krizi v eurozóně. Wolfango Piccoli z Teneo Intelligence tvrdí, že v oblasti prevence krizí „jsme neučinili v podstatě žádný pokrok“. Například společné pojištění vkladů „je doslova mrtvé“ a příčinou tohoto neradostného stavu je politika. „Cenou za vládní pomoc, záchranná opatření a nákupy aktiv ze strany ECB je politická fragmentace a nyní dokonce polarizace. Dochází k tomu jak v zemích jádra, tak na periferii, což jsme viděli během voleb ve Francii, Itálii, Německu i Rakousku,“ míní Piccoli. A příští krizi podle něj nevyvolá žádná černá labuť, ale sebenaplňující se proroctví, které roztočí slabý bankovní systém a neschopnost vlád sehnat na trhu potřebné financování. Nejhorší je podle něj situace v Itálii.

Profesorka financí na Univerzitě v Bonnu Isabel Schnabelová se domnívá, že evropské banky stále tíží příliš velký objem špatných úvěrů, jejich ziskovost je snižována nízkými sazbami a „přetrvávající nadbytečnou kapacitou“. K tomu zvýšily rizikovost svých aktiv uvolněnými úvěrovými standardy. Na jejich hospodaření pak v krátkém období negativně dolehne zvedání sazeb, které s sebou nese i riziko poklesu cen investičních aktiv. „Regulace je složitější, ale není jasné, zda i efektivnější. Evropa se nevěnuje důležitým rizikům, a to zejména bankovním investicím do vládních obligací,“ tvrdí ekonomka. Řešení podle ní spočívá ve vyšší kapitalizaci bank a v makroprudenční politice.

Bývalý řecký ministr financí George Papaconstantinou tvrdí, že krize, která postihla Evropu, nebyla krizí fiskální, jak se většinou tvrdí, ale krizí bankovní. Podle něj také došlo k „migraci krize z USA do Evropy“, kde pak vyzdvihla na povrch systémová rizika spojená se špatným nastavením eurozóny. Od té doby ale došlo k posílení systému, a to jak na straně fiskální, tak co se týče operací ECB. Další krize by pak mohla přijít například ve formě kolapsu platebních systémů způsobeného technologickými problémy v nějaké významné finanční instituci, nebo kybernetickým útokem. Papaconstantinou také tvrdí, že „svět se pohnul dál, ale my zase bojujeme ve skončené válce“.

Steve Keen, který působí jako profesor ekonomie na Kingston University, se domnívá, že evropští politici jsou posedlí vládními dluhy, ale krize roku 2008 byla způsobena zadlužením soukromého sektoru, které bylo ignorováno. Nemístné pokusy o oddlužení by podle profesora mohly vést k dalšímu propadu ekonomiky, i když ne tak hlubokému jako v roce 2008. Evropa pak podle něj jde cestou Japonska, ale ještě o tom neví.

Guntram Wolff z think tanku Bruegel zase míní, že Evropa po pádu Lehman Brothers učinila významné kroky směrem ke zvýšení odolnosti své ekonomiky. Mezi ně patří tvrdší bankovní regulace, společný dohled nad bankovním systémem, nastavení pravidel vládní pomoci a vytvoření ESM. I tak jsme ale vůči krizím nadále značně zranitelní a „spoléháme se na ECB s tím, že vše udrží pohromadě“. Rovnováhy v eurozóně jsou také stále příliš veliké, což je zřejmé z toho, jak vysokých přebytků běžných účtů dosahují země na severu měnové unie. „Eurozóna se nebude moci donekonečna vyhýbat diskusi o fiskálních alternativách. Problémem je i správa zemí na jihu Evropy, kde nedochází k dostatečné konvergenci,“ míní ekonom.

Miguel Otero-Iglesias z Elcano Royal Institute v souvislosti s další možnou krizí poukazuje hlavně na to, že v některých oblastech je sice situace lepší než před krizí roku 2008, ale neměli bychom podle něj propadat přílišnému optimismu. Současný systém je stále velmi křehký a jádrem problému je následující: Liberální řád založený na volném obchodu, konkurenci a relativně volné migraci někomu značně prospívá, ale také za sebou zanechává řadu těch, kteří kvůli němu ztrácejí. Výsledkem je prohlubující se ekonomická nerovnost a nerovnost moci. Až moc velkou dominanci pak má v ekonomice finanční sektor, který do sebe natahuje příliš mnoho kapitálu a lidského talentu. „Pokud nesnížíme počet těch, kteří kvůli liberálnímu řádu ztrácejí, tyto patologické jevy se budou jen zhoršovat,“ tvrdí ekonom.

Zdroj: Politico