Jeden důvod za všechny, proč nevyprodávat akcie

Pozdní fáze ekonomického cyklu je charakteristická zpravidla vyšší kolísavostí nejen akciových trhů. A má to svůj důvod. Hospodářství sice roste, ale je jasné, že mu dříve či později dojde dech. Dávám konjunktuře rok, maximálně dva, chtělo by se říci podle klasika, nicméně na rozdíl od filmového přání trvalého odchodu se konjunktura celkem pravidelně vrací. I když, u toho bolševika člověk nikdy neví…

Investoři svými výprodeji zpravidla uzavírají své zisky, kterých v období boomu dosáhli a citlivě reagují na každou horší zprávu, která by mohla naznačit, že tento cyklus je opravdu u svého konce. Neboť se dá vcelku logicky předpokládat, že v následném období ekonomické chudokrevnosti půjde akcie nakoupit o něco levněji, přičemž to „něco“ mohou být docela velké peníze.

Proč tedy dnes nevyprodávat, když to zní tak krásně chytře? Existuje několik dobrých důvodů, které jsou možná ještě chytřejší. Snad si vzpomínáte, že už v roce 2011 došlo k určité zvýšené kolísavosti, zaviněné neduživostí evropské výkonnosti – krize eura se tomu říkalo. Kdo znervózněl v té době a prodal, přišel o mnoho. Nejde jen o kapitálový výnos, ale v čase hrají velký význam i dividendy.

Dividendový výnos amerických akcií jsou sice slabá 2 %, ale evropské už atakují dvojnásobek. Když se podíváme na očekávané P/E ve výši 16,3 (S&P 500), resp. 13,5 (Stoxx Europe 600), jedná se o výnosnost 6,1 % resp. 7,4 %. Rozdíl mezi dividendovým výnosem a ziskovou výnosností je tvořen zpravidla tím, co firmy investují do své budoucnosti, tedy do budoucího potenciálu dalšího zvýšení ziskovosti. I když se jedná o určitou míru zjednodušení, faktem je, že obecně reinvestice zisků vedou k růstu zisku na akcii. Takže opuštěním trhu riskujeme nejen dividendu, ale i další ztráty. Ty nastanou v případě, že nenastane ještě nějakou dobu ekonomický průšvih a poměr P/E se i díky tomu udrží neměnný – trhy tedy budou fungovat efektivně a připíší kapitálový zisk odpovídající změně v ziskovosti. A to nemluvím o případu, kdy ekonomika ještě alespoň jednou nabere více dechu do plic – pak zpravidla akciové trhy rostou ještě rychleji.

Do úlohy tedy kromě jistoty, že jednou přijde recese, vchází mnoho neznámých proměnných, spočívajících zejména v odhadu „za jak dlouho něco přijde“ a „jak vážné to bude“. Je mnoho investorů, kteří jsou již od roku 2011 mimo akciový trh a takového poklesu, aby jim vynahradil nejen ušlý kapitálový výnos, ale i dividendy, se stěží dočkají - nejspíše nikdy. Na druhé straně stojí ti, kteří mají dlouhý investiční horizont, a případný další pokles jim uloupne třeba jen zlomek do té doby nahromaděných zisků. Z definice hospodářských cyklů v dlouhém horizontu totiž plyne, že rizikem je být nezainvestován, nikoli být zainvestován. Jak pravil legendární investor Peter Lynch: „Mnohem větší ztráty investorům přivodily pokusy o předvídání korekcí než korekce samotné.“

Takže co s těmi poklesy? Zeptejte se sami sebe, jak se cítíte. Pokud je to pocit rozlitého mléka či rozbité sklenice, držte se raději u opatrnějších portfolií - ty peníze za infarkt opravdu nestojí. Pokud vám září oči a cítíte příležitost, můžete se nachystat na mimořádný vklad.