Cena brexitu

Půl roku před odchodem Británie z EU stále čekáme na nějakou formu dohody, zatímco šance na tvrdý brexit podle řady médií i sázkových kanceláří rostou. U britské Ladbrokes je oceňují kurzem 1,33 (po britsku pak 1/3), tedy jako výrazně pravděpodobnější než opačný výsledek.

Pohled na stav britské ekonomiky přesto neodhaluje známky blížící se katastrofy, před jakou varovali mnozí ekonomové či zastánci setrvání země v Unii. Znamená to snad, že brexit je vděčné mediální téma, ovšem bez výraznějších ekonomických dopadů?

Nikoli. Ačkoli britská ekonomika roste, ve srovnání s eurozónou od vyhlášení referenda zaostala o zhruba 1,5 procentního bodu. Přitom v letech před vyhlášením referenda rostla britská ekonomika v průměru o více než 1,5 procentního bodu ročně rychleji než eurozóna, kterou tehdy i dnes tíží stagnující Itálie či francouzská obliba ve stávkách. Libra k euru oslabila od referenda zhruba o 14 % a obchoduje se dokonce 17 % pod mediánem kurzu od roku 1999, kdy euro vzniklo. Před vyhlášením referenda se libra pohybovala ještě nad tímto mediánem. Kdyby nic jiného, evropská dovolená se Britům prodražila ještě předtím, než jejich země Unii opustila. Nemluvě o 1,3 milionu Britů žijících v unijních zemích, z nichž velká část pobírá penze v librách.

Plán premiérky Mayové z Chequers, který nepřežil setkání s realitou na salzburském eurosummitu, zahrnoval setrvání Británie na jednotném trhu se zbožím, ale již ne se službami. To mimo jiné potvrdilo již tušené, a sice že brexit bude znamenat zásah do největšího sektoru britské ekonomiky. Odhady mluví o minimálně tisícovkách pracovních míst, o která přijdou jen londýnské banky. Naděje na udržení části evropského byznysu pak dále snižuje Evropským parlamentem připravované explicitní určení, že služby jako jsou vydávání cenných papírů pro unijní klienty, mohou nabízet pouze firmy z jednotného trhu.

Na druhé koleji

Ještě před odchodem Spojeného království z Unie jsou však patrné dopady i v oblastech, kde s nimi po referendu počítal málokdo. Agenda vyvolaná rozvodem 45letého manželství je natolik rozsáhlá, že z britských regionů zaznívají stížnosti na nemožnost dostat z Londýna součinnost nutnou pro běžný provoz. Paradoxně lidé, kteří hlasovali pro brexit s nadějí na přímější přístup k rozhodování o vlastních záležitostech narážejí na to, že centrální úřady jsou natolik zaměstnány jeho přípravou, že jiné projekty typu protipovodňových opatření, energetické politiky, digitalizace finanční správy či rekonstrukce železnic odsouvají na druhou kolej.

Podobně je brexitem zcela zastíněna (ostatní) zahraniční politika. Pomineme-li kauzu novičok, britský hlas k otázce celních válek, syrského konfliktu či válce v Jemenu, bývalé kolonii britské koruny slyšet není. Což je na pováženou od stálého člena Rady bezpečnosti, který má zároveň ambici vyjednat se zbytkem světa lepší obchodní dohody než EU. Obchod s mimoevropskými trhy pak měl kompenzovat výpadky z výměny s unijními trhy. Ani v této důležité oblasti však britská vláda neoznámila zásadní pokrok.

Evergreenem vyjednávání je otázka hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem. Její dosavadní absence výrazně přispěla v 90. letech ke zklidnění situace po dekádách sektářského násilí, neb umožnila převážně katolickým republikánům, kteří mají v pohraničních oblastech většinu, předstírat, že vlastně žijí v jednotném Irsku, zatímco jejich unionističtí sousedé nadále žili v zemi královny Alžběty. Vymyslet, jak bude moci všem vyhovující předstíraná pokračovat i poté, co Británie na rozdíl od Irska odejde z EU i celní unie, se zdá být neřešitelné. Nelze předpokládat, že by se vláda usilující o posílení vlastní suverenity zároveň vzdala části kontroly nad vlastním územím a nějaká hranice zřejmě vznikne, což ovšem může mít dopad nejen na bezpečnostní situaci, ale také na prosperitu již tak nikterak bohaté provincie.

Domácí britská politika, jmenovitě nejednotnost názoru na konečnou podobu brexitu uvnitř vládnoucí strany či spekulace o výměně premiérky, předčasných volbách nebo dokonce druhém referendu, neponechávají mnoho nadějí, že se dočkáme rozhodného průlomu, který by sázkový kurz na tvrdý brexit mohl zvýšit (připomeňme, že případná dohoda o brexitu musí být schválena parlamentem, kde vláda drží křehkou většinu). Také z tohoto důvodu jsme vůči investicím do britských aktiv obezřetní a v našich fondech je držíme podvážené.

Autor: Miroslav Adamkovič