Tajemství dlouhodobého ekonomického úspěchu není v růstu, ale v poklesech

Pokud se dostanete do nějaké delší ekonomické diskuse, nakonec podle FTAlphaville skončíte u výhod a nevýhod kapitalismu či přesněji řečeno u grafu, který jasně ukazuje, že ty první převažují nad druhým. Jenže ani zde nejsou věci tak prosté, jak se mohou na první pohled zdát.

Oním grafem se myslí ten, který v roce 1998 vytvořil známý ekonom Brad Delong a který popisuje vývoj světového produktu na hlavu od dávné historie po moderní dobu. Ukazuje, že po celá staletí se produkt v podstatě neměnil, ale pak přišlo devatenácté století. S ním následně záplava nových myšlenek, vynálezů, investic a také prudký růst příjmů na hlavu:

„V květnu tohoto roku ukázal hlavní ekonom Bank of England Andy Haldane tento graf skupině studentů na Oxfordu a řekl, že on sám svůj pohled na historii ekonomického růstu změnil. Jde přitom o jednoho z nejuznávanějších makroekonomů na světě, takže se nejedná o žádný detail. Přesvědčily jej argumenty, které se zdají být evidentní: Nestačí jen zajistit ekonomický růst, je třeba také zajistit, aby produkt neklesal,“ píše FTAlphaville.

Příběh dlouhodobého ekonomického růstu se obvykle vypráví pomocí ukazatelů, jako je objem práce a kapitálu a také technologického pokroku. Z tohoto pohledu lze jednoduše vysvětlit dopad kroků, jako bylo uvolnění imigrace do Japonska či snížení daní z kapitálu v USA. Jenže při vysvětlování toho, proč světový produkt na hlavu tak dlouho stagnoval, nám tato perspektiva moc nepomůže.

Ekonomičtí historici Stephen Broadberry a John Joseph Wallis se ponořili více do hloubky a v roce 2017 publikovali studii, která analyzovala konkrétní vývoj v několika zemích od čtrnáctého století. Všimli si, že chudší země procházejí častěji ekonomickou kontrakcí. Jinak řečeno, pokles ekonomiky je u nich častějším jevem než u zemí bohatších. Když se pak na tento jev zaměřili více, ukázalo se, že země, které v devatenáctém století prošly největším hospodářským rozvojem, nedosahovaly standardně vyššího růstu. Jen se jim podařilo vyhýbat se recesím.

Zmínění ekonomové pak došli k závěru, že receptem na to, jak se vyhnout obdobím poklesu, jsou kvalitní instituce. Tedy zejména vláda práva a zákony, které nikoho nepreferují a jsou prosazovány spravedlivě. Například v postkoloniální době v USA nebylo možno provozovat banku ve více státech bez toho, aby její majitel nepodporoval tu „správnou“ politickou stranu. Právě odstranění podobných jevů pomohlo zemi k průmyslové revoluci a rozvoji kapitalismu. Dobré instituce by pak měly zejména vytvářet pocit důvěry a síly systému. Země, které je vybudovat nedokážou, pak čelí častým poklesům hospodářství.

„Když například nyní Spojené státy uvažují o podpoře dlouhodobého růstu, stále tak činí v duchu teorie o kapitálu a pracovní síle. Politici se tak snaží přimět lidi, aby zůstávali po delší dobu aktivní. Nebo se snaží snížit daně z kapitálových zisků a motivovat tak firmy k investicím. Málokdo ale hovoří o institucích či rovnoprávnosti,“ píše FTAlphaville.

Zdroj: FTAlphaville