Není všechno bezpečné, co si říká dluhopis

Stále častěji se setkáváme s tím, že drobní investoři ve snaze získat ze svých peněz slušný výnos skočí na lep podvodníkům předkládajícím dluhopisy neznámých firem jako bezpečnou investici. Prostředí nízkých úrokových sazeb v kombinaci se stále nízkou finanční gramotností ve společnosti jim vyloženě nahrává. Jak se při investování nespálit a jaké jsou nejobvyklejší znaky nestandardních nabídek investice do podnikových dluhopisů?

Schválený prospekt ČNB není záruka

Mnoho investorů nabude falešného pocitu důvěry, když v podmínkách nalezne větu, že ČNB emisi dluhopisů schválila. Tato informace, jak sama ČNB upozorňuje na svých stránkách v desateru pro investování do podnikových dluhopisů, nám ale říká pouze to, že centrální banka ověřila, zda prospekt splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti. ČNB nijak neprověřuje bonitu emitenta (pravděpodobnost, s jakou dlužník své závazky řádně a včas splatí)! Tato práce náleží nezávislým ratingovým agenturám a kreditním analytikům, kteří společnostem udělují rating na základě odborného posouzení informací a pečlivé analýzy rizik.

V několika dalších případech (neveřejné emise dluhopisů, u nichž je počet investorů zákonem omezen na 150, nebo veřejné emise dluhopisů do objemu 1 milionu eur) ČNB dokonce prospekt cenného papíru vůbec neschvaluje.

Bez ratingu ani ránu

Stačí se držet obecného pravidla - pokud investorovi není firma dobře známa a nemá ani rating některé z renomovaných ratingových agentur, neměl by se do takové dluhopisové investice vůbec pouštět. Na emise vysoce úročených korporátních dluhopisů (bez ratingu) se specializují profesionální investoři do rizikového kapitálu, pro které je posuzování bonity emitentů denním chlebem a kteří mají v této oblasti rozsáhlé zkušenosti.

V našich fondech nejsou emise firemních dluhopisů bez ratingu od externích ratingových agentur zapovězeny, avšak musejí být posouzeny naším kreditně-analytickým oddělením a pro udělení tzv. interního ratingu platí přísná pravidla.

Jak si udělat zběžnou analýzu emitenta

U řady dluhopisových nabídek, s nimiž se na naše bankéře klienti obracejí, musíme bohužel konstatovat, že nejde o investice, které by bylo vhodné drobnému investorovi doporučit. K odhalení nesrovnalostí často postačí důkladně prostudovat dokumenty, které jsou k nabídce přiloženy, nahlédnout do obchodního rejstříku nebo si o firmě něco „vygooglit“.

Co napoví obchodní rejstřík

Z obchodního rejstříku získáme mnoho cenných informací. Zejména to, jak dlouhou má firma historii, a zda má na stránkách úplné a relevantní informace o svém hospodaření (výroční zprávy). Z výročních zpráv se pak snažíme vyčíst především, jak se firmě daří - zda generuje zisk, nebo se naopak topí ve ztrátě (pomůže výkaz zisků a ztráty) a jak vysoký má vlastní kapitál v poměru k celkové hodnotě dluhopisové emise (najdeme v rozvaze), tedy do jaké míry bude investor vystaven podnikatelskému riziku emitenta. Pokud není uvedeno jinak, ručí akcionář podle zákona do výše nesplaceného základního kapitálu a není ručitelem emise. Jestliže je například základní kapitál emitenta 2 miliony korun a zároveň chce vydat dluhopisy za 7 miliard korun, jde o pákový poměr 1 : 3 500.

Z rozvahy také můžeme vyčíst cenné informace o tom, jakou má společnost strukturu cizích zdrojů (zda například vedle bankovních úvěrů dluhopisovou emisí diverzifikuje cizí zdroje, nebo se jen snaží získat levnější financování prodejem dluhopisů nezkušeným investorům, kteří nedokáží kvalifikovaně posoudit poměr výnosu a rizika).

Co hledat v emisních podmínkách

Kromě výše úročení, data splatnosti dluhopisu a celkové výše emise lze z podmínek získat řadu cenných informací. Některé podvodné nabídky lze snadno odhalit už jen podle množství překlepů a gramatických chyb v přiložených dokumentech (může jít o strojový překlad) nebo zjevnými nesrovnalostmi. Shoduje se název společnosti uváděný v marketingových materiálech se skutečným emitentem dluhopisů?

Často se setkáváme s tím, že emitentem je čerstvě založená firma bez historie, tzv. „prázdná skořápka“ (na což může v prospektu odkazovat krátká noticka “Riziko účelové struktury bez podnikatelské historie”). Nic naplat, že akcionář firmy může být majetkově ovládán známou společností. Většinou neexistuje žádná záruka od zavedeného byznysu mateřské firmy směrem k nově založenému podniku. Firmy v tomto stádiu vývoje (de facto start-up) si obyčejně nepůjčují, ale lákají investory na investice do vlastního kapitálu s výnosem v desítkách procent ročně.

Z materiálů by měl být také jasně patrný účel, na jaký si firma prostředky půjčuje. Jedině tak investor může posoudit očekávanou výnosnost tohoto podnikatelského záměru, a zda bude firma schopna splácet své závazky. Může se totiž snadno stát, že nakonec investor neuvidí ani kupon, ani jistinu. Čím vyšší riziko nesplacení, tím vyšší požadovaný výnos.

Další zásadní věc, po které by se měl investor pídit, je budoucí likvidita nakupovaných dluhopisů. Neboli jak rychle a s jakými náklady bude v budoucnu možné dluhopis prodat. Pokud je emise dluhopisů obchodována na pražské burze, tím lépe. Nepůjde zcela o neznámou firmu, protože oficiální trh BCPP je určen výhradně pro obchodování největších emisí dluhopisů a likvidita bude také větší než v případě zcela neznámé společnosti, jejíž dluhopisy jsou nabízeny omezenému okruhu investorů.

Varovným signálem může být způsob distribuce. Pokud neprobíhá přes zavedenou finanční instituci, ale „podomním prodejem“, po internetu, telefonicky nebo přes jednotlivé investiční zprostředkovatele, měl by se mít investor na pozoru. Mezi distribučními kanály by měl vždy figurovat důvěryhodný prostředník – například některá z českých bank či jiných finančních institucí podléhající dohledu ČNB.

Samostatná kapitola: Developeři

V případě dluhopisů developerů sice většinou nejde vysloveně o podvodné nabídky, nicméně si investor musí uvědomit, že jde o čistou sázku na pokračování ekonomické konjunktury. Firma může být v posledních letech velmi zisková, investor ale musí doufat, že se do splatnosti nic zásadního nestane na makroúrovni a že management je dostatečně zkušený, co se projektových rizik týče.

Autorka: Michaela Toperczerová