Italský chaos krizi nevyvolá, bude ale mít dopad na politiku ECB a možná i Fedu

Vývoj v Itálii nenechává klidnými ani investory a stratégy v USA. Ed Yardeni, který patří mezi ty široce sledované, na svém blogu poukazuje na to, že Itálie se zdá být v politické krizi neustále. Vlády tam nemají dlouhého trvání, koalice se rychle rozpadají a následně se musí konat další volby. Poslední vládu se pokoušely sestavit strany a hnutí, které věří, že problémy země se dají vyřešit odchodem z eurozóny. Podle Yardeniho není současný italský chaos žádnou černou labutí, maximálně labutí šedou. Na jednu stranu totiž nemůže nikoho úplně překvapit, na stranu druhou ale také nebyl očekáván. A nejdůležitější otázka, která s ním souvisí, zní: Bude požár uhašen, nebo tento chaos povede k další globální krizi?

„Já sám si, krátce řečeno, nemyslím, že tento vývoj ke krizi a zamrznutí úvěrových trhů povede. Během řecké krize se objevovaly podobné obavy, které opadly, když MMF a EU vypracovaly záchranný program. Pesimisté tehdy tvrdili, že i kdyby krizi nevyvolalo Řecko, u Itálie jde o něco jiného. ECB nicméně všem zemím na periferii nakonec značně pomohla svou ultrauvolněnou politikou, protože nakupovala jejich rizikové vládní obligace,“ píše Yardeni. A v následujících bodech uvažuje nad tím, co přináší současné politické problémy v Itálii.

Za prvé ECB je natlačena do uvolněné politiky a „je celkem bezpečné se domnívat, že italská krize ji donutí upustit v dohledné době od jakékoliv snahy o normalizaci politiky“. Koneckonců Draghi v roce 2012 ve svém dnes již slavném projevu řekl, že ECB v rámci svého mandátu udělá vše, aby euro zachránila.

Za druhé dochází k zvětšování nerovnováh v systému TARGET2. Jde o mezibankovní platební systém, který zpracovává platby mezi jednotlivými členskými zeměmi EU. Když vypukla řecká krize, peníze začaly houfně téct ze zemí jako Řecko či Španělsko a většinou mířily do Německa. Po Draghiho projevu se nerovnováhy znatelně zmenšily, ale „nyní jsou větší než kdy jindy“.

Za třetí, vývoj v Evropě svědčí americkým vládním obligacím a dolaru. Výhled týkající amerických rozpočtových deficitů se sice horší, ale italská vládní krize nám podle Yardeniho připomíná, proč se i v takové době obchodují americké obligace s výnosy hluboko pod tempem nominálního ekonomického růstu. Pokaždé, když jsou mezinárodní investoři znepokojení, obracejí se k těmto aktivům, a to znamená, že musí kupovat i dolar. „Běžně by se obligace obchodovaly s výnosy kolem tempa nominálního růstu, tedy kolem 4 – 4,5 %. Namísto toho nyní opět klesly pod 3 %,“ píše investor. A dodává, že vývoj na dluhopisovém trhu může přimět Fed k tomu, aby s normalizací své monetární politiky postupoval pomaleji.

Zdroj: Blog Eda Yardeniho