Dvě pasti, kterým čelí vyspělé země: Japonská a italská

Hlavní ekonom francouzské banky Natixis Patrick Artus varuje před dvěma ekonomickými pastmi, kterým by se měly vyspělé ekonomiky vyhnout. První z nich nazývá pastí japonskou a druhou italskou a tvrdí, že „řada zemí OECD již jedním či druhým směrem skutečně kráčí“.

V čem spočívá past japonská? Podle Artuse jsou jejím základem nadměrné úspory korporátního sektoru, které odrážejí „abnormální vychýlení příjmů směrem k ziskům“. Domácnosti pak čelí tlaku na mzdy, což se projevuje na jejich nízké poptávce. Tento deficit poptávky pak není nahrazen korporátním sektorem, protože jeho ziskovost leží vysoko nad tím, co by mohl proinvestovat. Výsledkem jsou tedy deflační tlaky v celé ekonomice a neustálá potřeba expanzivní fiskální politiky.

Podstatu problému vystihují následující dva grafy. První z nich ukazuje, jak se postupně rozevírá propast mezi rostoucí produktivitou práce na jedné straně a stagnujícími mzdami na straně druhé (přerušovaná čára ukazuje vývoj jejich vzájemného poměru). Druhý obrázek popisuje vývoj ziskovosti korporátního sektoru (v poměru k nominálnímu produktu) a míru samofinancování. Podíl zisků trendově roste a míra samofinancování se nyní blíží téměř 200 %:


Italská past pramení z nedostatečného růstu produktivity. Ten se následně projevuje úpadkem konkurenceschopnosti, ziskovosti firemního sektoru a investic. Roztáčí se negativní spirála, protože slabé investice ještě zhoršují vývoj v oblasti produktivity. Podstatu této italské pasti vystihuje následující graf s vývojem reálných mezd a produktivity v italské ekonomice. Produktivita od přelomu tisíciletí trendově klesá a nyní se nachází pod úrovní z roku 1996:


Artus varuje, že německá a španělská ekonomika jsou kvůli vývoji ziskovosti a produktivity ohroženy jak pastí japonskou, tak italskou. Francii pak kvůli vývoji produktivity hrozí past italská.

Zdroj: Natixis