Euro: ještě je kam klesat

Tak konečně oslabilo euro, když se proti dolaru dostalo na letošní minimum (pod 1,18) a společně s oslabením koruny proti euru se tak dolar pro ty, co se letos v létě chystají do dolarových destinací a s nákupem zeleného platidla otáleli, prodražil. Důvody pro tento vývoj jsou v zásadě dva.

Zaprvé, zpomalení růstu v Eurozóně společně s přetrvávající velmi nízkou inflací. Dle předběžných dat evropská ekonomika v prvním čtvrtletí zpomalila, a to celkem výrazně, když růst dosáhl pouze 0,4 % q/q. Byla to hlavně „zásluha“ Německa, jehož růst zpomalil na italské tempo (0,3 % q/q); podobně rostla i Francie. Slabý růst doprovází slabá inflace. Jádrová inflace v celé Eurozóně v dubnu poklesla na 0,7 %, a i když celková inflace zůstala na 1 %, i tak je to hluboko pod cílem ECB. Poslední růstový a inflační vývoj tak zvyšuje pravděpodobnost, že ECB prodlouží program kvantitativního uvolňování, a v každém případě znamenají, že utažení měnové politiky je v nedohlednu. Na rozdíl od USA, kde je další zvýšení sazeb na spadnutí.

Zadruhé, po měsících klidu se opět připomenula politika. V Itálii si na vládu minulý týden ťukli Luigi di Maio (Hnutí 5 hvězd) a Matteo Salvini (Liga severu), což je přesně kombinace, které se trh již od březnových voleb obával. A ačkoliv z prohlášení ohlašující dohodu obou subjektů zmizely největší excesy obsažené v prvních verzích (požadavek na odepsání 250 mld. eur italského dluhu Evropskou centrální bankou, nostalgické volání po „před-maastrichtských“ dobách, pro-ruská orientace, kombinace nižších daní a vyšších výdajů (…) či rušení penzijní reformy z let 2011-12 zůstaly. A navíc to, že něco nebylo explicitně napsáno, neznamená, že si to vládní členové nemyslí. Není divu, že italské desetileté dluhopisy hranicí 2 % lehce prolétly.

Co to znamená pro euro v dalších měsících? Že ještě je kam padat. Italská politika se hned tak nezlepší, a pokud je historie indikátorem, největší hlouposti jsme ještě neviděli. K tomu je třeba přidat fakt, že koncem léta končí další záchranný balíček Řecku, což znamená, že i tam nás čekají horké časy. Předstihové indikátory v Eurozóně neukazují na urychlení růstu a trh práce se zlepšuje tak pomalu, že inflační tlaky nevytvoří ještě pár let. Jinými slovy, eurodolar za 1,15 je nadále mým letošním cílem. A kolik bude stát dolar korun, závisí jen na tom, zda se zdejší spekulanti rok po intervencích zbaví představ, že koruna bude dále nonstop posilovat.
 

Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.