Makroobezřetnostní opatření centrálních bank jsou cool a fungují

Mojmír Hampl byl oním jedním členem bankovní rady ČNB, který na začátku května hlasoval pro zvýšení sazeb. A ne náhodou se v zápise z jednání bankovní rady objevilo: „V souvislosti s možným dřívějším zvýšením sazeb oproti nové prognóze zazněl také názor, že současná situace k tomuto kroku prostor poskytuje. Důvodem je dlouhodobější stav, kdy ekonomika operuje nad potenciálem, a to i na výhledu. Zároveň se klientské sazby v ekonomice nacházejí níže než v době, kdy ČNB snížila své sazby k technické nule. Dle tohoto názoru by okamžité zvýšení základních sazeb navíc doplnilo dříve přijatá opatření makroobezřetnostní politiky cílená na ochlazení trhu rezidenčních nemovitostí.“

Většina členů bakovní rady však argumentovala, že „přijatá opatření makroobezřetnostní politiky fungují a v současnosti není nutné je doplňovat okamžitým zvýšením měnověpolitických sazeb. Zazněl také názor, že cílené nástroje finanční stability mohou být pro tlumení rizik plynoucích z trhu s rezidenčními nemovitostmi účinnější než zvýšení základních sazeb, a to vzhledem k neúplné transmisi sazeb peněžního trhu do klientských sazeb hypoték.“

Přesně tak, makroobezřetostní nástroje jsou cool a centrální banky je budou chtít mnohem více používat na cílené propichování bublin. A díky tomu budou méně sahat na sazby, což ve výsledku sníží průměrnou úrokovou sazbu ve dlouhém období. A navíc ceny nemovitostní se zklidňují.

Používání makroobezřetostních nástrojů navíc podporuje i ECB. Jaká je logika? Před Velkou recesí narostla výrazně finanční páka domácností a po jejím vypuknutí došlo jen k chabému oživení ekonomiky. To jsme viděli, problém je, že tradiční makro modely toto nejsou schopny zachytit. Pár chytrých hlav v ECB se snaží tuto nedokonalost modelů odstranit tím, že se snaží modelovat informační nedokonalosti. Explicitně modelují trh úvěrů a předpokládají adaptivní učení. Zní to poněkud nerdovsky, ale pointa se blíží.

Ukazují totiž, že ekonomické cykly jsou výrazně delší, pokud existuje vedle sebe vysoká finanční páka a zároveň poklesnou ceny zástavy (ano, ceny nemovitostí). Pořád ještě nic nového. Nicméně autoři doplňují, že finanční stability může být dosaženo zastropováním LTV, tedy regulací maximální možné míry poměru hypotéky k hodnotě nemovitosti. Nevyhneme se sice ekonomickým cyklům, ale riziko systémových krizí to sníží na polovinu a škody, pokud taková krize nastane, jsou sníženy na třetinu.

Autoři ještě dál. Tvrdí, že pravidlo pro LTV dosahuje lepších výsledků při stabilizaci ekonomiky než taylorovo pravidlo (úroková sazba je ovlivňována výší inflace a ekonomickým cyklem).

David Navrátil