Slovenská nezaměstnanost trochu po italsku, nebo spíš po německu

Slovenská nezaměstnanost v březnu klesla na 5,6 % (v souladu s odhady) z únorových 5,7 %. To je samozřejmě dobrá zpráva a našim slovenským bratřím k tomu rádi blahopřejeme. Nicméně problém geograficky velmi nevyrovnané situace na slovenském trhu práce (tj. prudký růst nezaměstnanosti při postupu směrem na východ země) přetrvává, jak dokládá přiložená mapka z dílny Ústredia práce, sociálnych vecí a rodiny.

Trochu, i když v méně dramatickém vydání, to připomíná problém například italského Jihu:

Nezaměstnanost je samozřejmě nevyrovnaná i v Česku, ale ne tolik a ne tak soustředěně v jedné části země:

A v čem je (dlouhodobě) nevyrovnaná nezaměstnanost problémem? Ekonomicky vzato se daná ekonomika nenápadně rozpadá na dvě části, z nichž každá jede jinou rychlostí z hlediska poptávky, a tedy případně i inflace. Z pohledu měnové politiky je pak trochu problém, že pro jednu část jsou úrokové sazby zbytečně nízké a pro druhou zbytečně vysoké. Konkrétně Slováky a Italy toto trápit samozřejmě nemusí, protože tamní měnová politika se stejně řídí z Frankfurtu, a to podle celoeurozónových čísel.

Je to ale určitě problém právě pro eurozónu jako celek: pro Německo (s nezaměstnaností propadlou málem až na úroveň českého suterénu) jsou úrokové sazby ECB příliš nízké, zatímco tytéž sazby – ačkoli pod nulou – jsou zejména pro některé jižní členy příliš vysoké.

A vedle toho jsou velké rozdíly v regionální nezaměstnanosti samozřejmě problémem také politickým. Zaměstnanější část země obvykle posílá peněžní transfery do méně zaměstnané části. Takže voliči v té zaměstnanější části můžou dříve nebo později – obvykle za vydatné pomoci některých příležitost cítících politiků – dojít k názoru, že by bylo lepší se chudších částí země zbavit. Viz například někdejší italská Liga Severu. Sjednocení západního (zaměstnanějšího a bohatšího) a východního (méně zaměstnaného a chudšího) Německa bylo ovšem přesně opačným procesem. Na Slovensku žádné takové roztrhávací hlasy slyšet nejsou a doufejme, že ani nebudou.

Michal Skořepa