Ranní restart: pražská stagnace, plán B a "proč ne my?"

Michal psal, že růst cen nemovitostí zpomaluje. Já to ukážu ještě jinak. Ano, meziroční růst cen zpomalil z 13% na 8,4 procenta. Meziroční růst však ukazuje nejen, co se děje nyní, ale i co se dělo před rokem. Proto „meziroční“. Je velmi populární, je v čase stabilnější (méně volatilní) ale má své omezení. Když se totiž podíváme čistě na to, co se děje nyní, tak musíme časovou řadu sezónně očistit, udělat mezičtvrtletní růst a ještě nakonec tzv. anualizovat, abychom měli porovnatelné číslo. A v tomto případě vidíme, že podle dat Eurostatu (harmonizovaný cenový index) hlavní růst cen nemovitostí se odehrával ve druhé polovině roku 2016 a v první polovině roku 2017. A té doby růst zpomalil, v závěru minulého roku dokonce pod tři procenta.

Další řez přes ceny nemovitostí ukazuje, že Praha je zase jinde, než zbytek republiky.

Český statistický úřad také publikuje svůj cenový index, který dokonce ukazoval vyšší skok nahoru v cenách (vrcholem byl 19 procentní meziroční růst v polovině minulého roku). Nicméně ve stejné logice (mezičtvrtletní anualizovaný růst) vidíme, že v závěru roku ceny domů a bytů v Praze začaly stagnovat, zatímco mimo Prahu si ještě rostly o více než sedm procent. Cenový boom je za námi.

Zápis z jednání Fedu ukazuje, že centrální banky po světě řeší stejný problém: nízká míra nezaměstnanosti je méně inflační. A proto normalizace sazeb může být pozvolná = není kam spěchat. Navíc když FOMC vidí riziko v eskalaci obchodní války.

Podniky tlačí na britskou vládu, ale připravují i plán B. Vše hovoří proto, aby v něm více figurovala ČR!

Obchod, respektive odchod řeší i v Británii. Ze zákulisí se dostávají informace, že by Theresa May chtěla, aby Británie zůstala v celní únii s EU i po Brexitu. Ukazuje se totiž, že vystoupení z této únie by sice přineslo možnost vyjednat vlastní obchodní smlouvy s USA či Austrálií, ale přínosy jsou nejisté (a za dlouho) a náklady jsou jisté a značné. Tento scénář silně prosazují firmy.
Firmy sice prosazují tento scénář, ale připravují se i na plán B. A v něm Frankfurt vyhrává „souboj“ o londýnskou city. Londýnské banky v přípravě na Brexit a riziko, že nezískají finanční pasy, postupně ohlašují přesun části svých aktivit a tedy i pracovních pozic do jiných zemí EU. A Frankfurt zatím vede, na druhém místě je Paříž. Osobně bych čekal mnohem více Dublinu.

A přál bych sí více ČR :-) Mimo jiné i proto, že ČR se velmi dobře umísťuje v globálním žebříčku expatů. Například v případě hodnocení kvality života v jednotlivých zemích je ČR na pátém místě na světě. Co se týká práce, tak dokonce nejlepší na světě.
Tím ale pozitivní zprávy nekončí. V jiném řebříčku byla Česká republika vyhodnocena jako nejvíce vyrovnaná a stabilní ekonomika Evropy. S druhým Německem ještě vedeme žebříčky v pití piva. Náhoda?