Víkendář: Evropské automobilky zneužívají svou moc stejně, jako technologičtí giganti

Komisařka EU pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová před časem uvedla, že stále nemá dostatek informací pro posouzení toho, zda německé automobilky porušily pravidla hospodářské soutěže tak, jak o tom v červenci hovořil Der Spiegel. Nyní v rozhovoru pro Der Spiegel uvedla, že jde jen o zpracování ohromného množství informací, aby byl nalezen jednoznačný důkaz, zda automobilky skutečně vytvořily tajný kartel. Vyhodnocovány jsou i informace získané přímo z budov ředitelství BMW, Daimleru a VW. V tuto chvíli pak podle komisařky nelze říci, zda bude případ řešen soudně. 

„Automobilový průmysl je pro nás významnou prioritou a v tuto chvíli mu velice dobře rozumíme. Už jsme osmkrát zakročili proti dodavatelům dílů a také proti kartelu výrobců nákladních vozů. Zdá se mi, že v tomto sektoru není proti vytváření kartelů imunní nic,“ říká Vestagerová. Systém udělování pokut má pak podle ní jasná pravidla týkající se i výpočtu jejich výše. Nejvyšší hodnota může dosáhnout 10 % globálního obratu firmy. V případě kartelu výrobců nákladních vozů byla udělena pokuta v celkové výši 3 miliard eur a na její výši se promítlo i to, jak dlouho kartel fungoval.

Pokuta může být podle Vestagerové odpuštěna společnosti, která „poskytne použitelné informace“ ohledně kartelu. Významnou roli pak hraje i to, která společnost o něm informuje jako první. Pokud totiž k prozrazení kartelu jednou dojde, je již velmi pravděpodobné, že celá věc bude šetřena a následuje „honba za imunitou“. První společnost, která o kartelu poskytne informace, tak může mít 100% imunitu, ale druhá může už jen doufat, že jí bude pokuta o něco snížena výměnou za relevantní informace. 

Jak se odhadují náklady, které kvůli kartelu utrpí spotřebitel? Podle komisařky je vedle škod odrážejících vyšší prodejní ceny nutno započítat i možné škody na inovacích. V případě kartelu výrobců nákladních vozů se to například projevilo v oblasti některých technologií, které mají omezovat dopad provozu automobilů na životní prostředí. Automobilky Daimler, Volkswagen, BMW, Porsche a Audi se zase dohodly, že nebudou používat látku, která snižuje emise oxidů dusíku i přesto, že věděly, že v takovém případě nebudou splňovat emisní limity. Jinak řečeno, „dohodly se, že poruší zákon.“ 

Je Vestagerová pobouřena tím, jak málo dělá společnost Volkswagen a další automobilky pro to, aby kompenzovaly své evropské zákazníky za emisní podvody? Na tuto otázku komisařka odpověděla, že je na pováženou, když v Evropě není možno postupovat hromadnou žalobou tak jako ve Spojených státech. Podle ní hrozba takové žaloby nutí automobilky k odpovědnějšímu chování, protože kvůli ní mohou přijít o velké peníze. Tato možnost je v některých zemích EU, ale ne ve všech.

Vestagerová říká, že „nevidí velký rozdíl mezi chováním amerických technologických společností a německých automobilek“. Na povrchu se sice liší, ale „motivace je hodně podobná“. Snaží se totiž dosáhnout svých cílů rychleji a levněji, než smějí podle práva. Někdy je k tomu vede hamižnost, někdy strach z toho, že ztratí pozici na trhu. V tom se obě odvětví vzájemně hodně podobají. Všude ale musí platit „zákony demokratických zemí a ne zákony džungle“. 

Na otázku, co pro ni znamená moc, komisařka odpověděla: „Před mnoha lety jsem četla Václava Havla, který byl disidentem a pak se stal prezidentem České republiky. Psal, že nejdříve čekal u dentisty na zákrok stejně jako všichni ostatní. Později se už mohl ptát, zda by kvůli němu nezačal ordinovat o trochu dříve. Moc lidi mění a to je nebezpečné. Proto bychom neměli zapomínat, že je něčím, co je nám jen na čas propůjčeno“. 

Zdroj: Der Spiegel