Revoluční změny v dopravě a pravý důvod zájmu automobilek o Uber a spol.

Známý investor Carl Icahn se domnívá, že rozvoj aplikací, které umožňují sdílení automobilů a nabízení nových přepravních služeb, úplně změní fungování tradičních automobilek. Icahn tak investoval do společností jako Lyft či Hertz. Šéf aliance automobilek Renault SA - Nissan Motor - Mitsubishi Motors je ale jiného názoru. Podle něj se budou auta vyrábět a prodávat i nadále tak jako v minulosti, jen se k tomuto procesu budou přidávat další a další služby. Tedy žádná revoluce. Podle Davida Ficklinga z Bloomberg Gadfly je rozumné věřit spíše jemu než Icahnovi. 

K revolučním změnám v oblasti automobilové dopravy skutečně dochází, a to v oblasti elektromobility. Ta úplně změní výrobní vertikály a bude mít dopad i na komoditní trhy. K tomu nastává pokrok u autonomního řízení a i zde tak mohou nastat revoluční změny v tom, jak využíváme osobní vozy. Naopak společnosti jako Uber či Lyft nic takového nepřinesou. Jde jen o další formu vlastnictví aut a jejich využití. Hledání těchto různých forem tu je již od dvacátých let, když John D. Hertz založil společnost, kterou nyní vlastní Icahn. 

Když automobilky investují do nových společností typu Uber, nejde jim o nějakou revoluční změnu, ale pouze chtějí upevnit své vztahy s potenciálními novými zákazníky. Občas se tvrdí, že auta nejsou v současném systému dostatečně využita a dochází k velkému plýtvání. Do výroby jednoho auta jde podle této logiky mnoho energie, peněz a času a ono pak stojí 95 % času v garáži. Pokud by se auta ve světě hýbala po 95 % času, stačilo by nám jich mnohem méně, než představuje jejich současný počet. Jenže takový pohled ukazuje na hrubé neporozumění toho, jak funguje transport. 

Podobné zvýšení efektivity je nedosažitelné ze stejného důvodu, jako je nedosažitelné při výrobě a spotřebě elektrické energie či třeba využití internetu. V těchto případech jde totiž o aktivity, které mají své denní vrcholy a útlumy v poptávce. Pokud má být poptávka uspokojena i během svého vrcholu, musí tu být nutně kapacity, které budou mimo něj nevyužité. Takže auto, které slouží k půlhodinovému přesunu během vrcholu poptávky po dopravě, skutečně musí zbytek času jen stát v garáži. 

Zastánci nových modelů mobility mají také poněkud vágní představy o tom, kdo bude v budoucnu auta vlastnit. Noční můrou automobilek je scénář, ve kterém by nové technologie a aplikace vedly zákazníky k tomu, že už auta nebudou chtít vlastnit vůbec. University of California ale zpracovala dvě nové studie, které ukazují, že zatím k ničemu takovému nedochází. Domácnosti, které využívají služeb typu Uber, se totiž ohledně nákupů vlastních automobilů chovají stejně jako domácnosti ostatní. 

Studie z Bowdoin College dochází k podobným závěrům a naznačuje, že sdílené jízdy a podobné služby jsou spíše náhražkou veřejné dopravy, než aby snižovaly využití a počet automobilů. V podstatě tak stále platí, že největší hrozbou pro automobilky je stále veřejná doprava a ne nové aplikace samy o sobě. V Evropské unii došlo v posledních letech k výraznému růstu zájmu o osobní železniční dopravu a není tak divu, že automobilky se snaží zvýšit svou konkurenceschopnost a prodeje svých vozů tím, že se zajímají o substitut železniční dopravy. Tedy o Uber a jemu podobné firmy. 

Zdroj: Bloomberg