Důchodová reforma SPD z televizního studia vypadá jednoduše.

Televize Prima tuto neděli před obědem ukončila třídílnou sérii předvolebních Partií za účasti politiků. Tomáš Hauptvogel tentokrát přivítal zástupce prvního a posledního subjektu tak, jak se podle průzkumů uskutečněných před seriálem umístily mezi prvními devíti, tedy Andreje Babiše (ANO) a Jana Farského (STAN). Doplnil je Tomio Okamura (SPD), který zastupoval v rámci tohoto hodnocení subjekt "středový." Základní rámec debaty se nijak zvlášť nezměnil. Jako aktuální záležitost byly reflektovány otázky kolem lithia na Cínovci, pokračovalo obligátní udílení vysvědčení odcházející vládě, k němuž opět stejně v číslovkách nedošlo. Následovala sociální situace, zahraniční politika reprezentovaná tradičně migrací a nově aktuálními výroky prezidenta Zemana. Posledním téma se zabývalo zemědělstvím a potravinami, na dopravu tentokrát nedošlo. Jestliže jsem minule konstatoval, že oproti úvodní diskuzi v tomto formátu poněkud klesla disciplína, tak dnes se rozhodně nezvedla. Poměrně dobře z tohoto srovnání vyšel pouze Farský, z čehož objektivně nejvíce těžil.

Solidně lze také hodnotit jeho stanovisko, pokud jde o oblast důchodů, ovšem do té míry, že se nepouštěl do žádných krkolomností, protože mluvil obecně o potřebě dlouhodobé politické shody, byl pro vazbu výše důchodů na průměrnou mzdu, přičemž však neopomenul zmínit spoření, tedy možnost, která je ovšem možná i bez organizování státem. Babiš se střízlivě držel již dříve jím zmíněné cesty zvýšení základní výměry pro všechny o stejnou částku - překračující hodnotu 400 Kč, k čemuž ovšem nutno dodat, že základní výměra má stejnou výši pro všechny důchodce už z definice. Jestliže nadto ještě připomněl pozitivní výsledek této vlády, tedy důchodový účet s přebytkem v příštím roce, tak oněch předpokládaných 18 miliard by bylo ničím, pokud by se uskutečnila Okamurova vize. Za jeho vlády by se měl minimální důchod dostal na úroveň minimální mzdy, což je více než současný průměrný důchod. Bez statistických podkladů si netroufnu predikovat o kolik by se náklady na penze po přijetí takové úpravy zvýšily, rozhodně by však vybrané pojistné zdaleka nestačilo a zásek do státního rozpočtu by byl více než citelný. Že se něco takového snadněji řekne než realizuje, si uvědomuje zřejmě i šéf SPD, protože na moderátorovu otázku, kde by na to vzal, podmínil limitaci vysokých důchodů na níž je jeho idea postavena, nutností akceptace Ústavním soudem, s čímž však lze velmi těžko kalkulovat (poslední nález ÚS v této věci byl přesně opačný). Jeho představa v každém případě penze nivelizuje a v podstatě pomíjí zásadu zásluhovosti při výpočtu důchodů, podle níž totiž výše penze musí při respektování sociálního hlediska, korespondovat s objemem příspěvků, které poživatel dávky za svého života do systému odvedl.