Nezaměstnanost klesá, ale platy nerostou! V čem udělali soudruzi chybu?!

V USA ale ji jinde ve světě dochází z pohledu makroekonomické teorie k poměrně neobvyklému jevu, kdy nezaměstnanost v ekonomikách klesá, ale mzdy nerostou případně nerostou tak rychle, jak by se na takový pokles nezaměstnanosti a na historické zkušenosti slušelo.

Nezaměstnanost v USA například poklesla v dubnu na dlouho nevídaných 4,4% a mzdy v privátním sektoru rostly meziročně pouze o 2,5%, když by měly podle historických srovnání růst minimálně o 4%.

Intuitivně, při tak silném nedostatku volné pracovní síly by měly nabízené platy výrazněji růst, aby zaměstnavatelé dokázali získat potřebné lidské zdroje

Analytici nabízejí několik vysvětlení, proč se tak neděje. Je však zřejmé, že v reálu půjde o kombinaci hned několika nastíněných možností, jež se budou vzájemně prolínat a ovlivňovat.

1) Tzv. Philipsova křivka je mrtvá - teoreticky, když se vynese vývoj růstu platů na vertikální osu a nezaměstnanost na horizontální, tak by výsledná křivka měla při růstu nezaměstnanosti a poklesu růstu mezd pomalu klesat doprava a obráceně. V reálu však výsledná křivka v posledních letech předvádí vše možné, jen ne nic co by se podobalo základní teorii

2) Pokles síly odborů
V roce 1983 v USA bylo až 20% všech zaměstnanců sdruženo do různých profesních odborů. V loňském roce to bylo ale jen 11%. Slabší odbory znamenají menší tlak na zaměstnavatele ohledně zvyšování mezd a menší odpor vůči snahám zaměstnavatelů hledat levnější pracovní sílu v globálním měřítku.

3) Zaměstnanci jsou spokojení se svými příjmy.
V období nízké inflace a výhledu na její trvání zaměstnanci samovolně přestávají tlačit na růst svých platů.

4) Zaměstnavatelé si vystačí se stávajícími zaměstnanci.
Firmy řeší v růstovém cyklu růst poptávky zvyšováním pracovních nároků respektive produktivity po stávajících zaměstnancích při současné snaze nenavyšovat adekvátně platy.

5) Zaměstnanci nejsou tak dobří, aby si zasloužili lepší platy
V posledních 6 čtvrtletích hodinová produktivita práce ve 4 čtvrtletích klesala. Slabší produktivita zaměstnanců se odráží v menší snaze zaměstnavatelů nabízet motivující růst mezd. Slabá produktivita není ale chybou zaměstnanců ale vedení firem. Slabší domácí výkonnost je často nahrazována zvýšenou výkonností v jiných destinacích s nižšími pracovními náklady. Zisky generované v zahraničí pak firmy nevracejí do růstu platů svých zaměstnanců nebo do investic do rozšiřování produkce, ale akcionářům.

6) Pracuje menší počet lidí v produktivním věku.
Podle statistik v USA při současné míře nezaměstnanosti kolem 4,4% pracuje pouze 78,6% lidí v produktivním věku mezi 25-54 lety. Před poslední recesí byl poměr nad 80%.

7) Růst mezd začíná být neměřitelný
Podle některých ekonomů začíná být ukazatel růstu mezd neměřitelný jinými slovy údaje o něm nejsou přesné a přestávají být směrodatné. Vývoj mezd nereflektuje plně a správně vývoj situace na trhu práce.
Mnozí zaměstnavatelé se snaží motivovat zaměstnance jinými způsoby než jen výší základní mzdy, která je úmyslně držena co nejníže. Tyto jiné způsoby je pak obtížné do statistik sledovat a vyhodnocovat.

8) Někteří analytici věří, že růst mezd se pouze opozdil za snižováním nezaměstnanosti. Reálný vývoj poptávky a nabídky se nakonec prosadí a základní vztah se narovná.

Dalším a zřejmě ani ne posledním vysvětlením je úvaha, že pracovní trh je jednoduše přesycený a snahy o tvorbu nových míst zašly příliš daleko z pohledu efektivního vývoje mezd.
Zdá se, že existuje určitá hranice, kdy stále pokračující snahy snižovat nezaměstnanost jsou z pohledu mezd již spíše kontraproduktivní. Objem celkového produktu je více méně dán a když se na něm podílí příliš velký počet lidí, tak celkem logicky dochází k tomu, že jejich odměny se v určitou chvíli začnou ředit. 
 
Poslední vysvětlení podporují například odhady polské centrální banky, která v souvislosti s vývojem nezaměstnanosti v Polsku uvedla, že míra poklesla pod úrovně, které by přirozeně tlačily na růst cen. Příliš nízká úroveň nezaměstnanosti není pozitivním, ale naopak spíše negativním signálem, který budí značné znepokojení s ohledem na kontext výhledu pro ekonomický růst. Příliš nízká nezaměstnanost dokonce ovlivňuje rozhodování členů tamní bankovní rady. Polská registrovaná nezaměstnanost je na 7,7%, což je nejníže od roku 1991. Růst mezd v dubnu poklesl na 4,1%. Polský pracovní trh se kvůli masové imigraci obyvatel potýká s výraznými problémy, mnoho pracovních pozic jen těžko hledá své naplnění. Situaci navíc zhoršují dřívější odchody do důchodu a celkově klesající populace, jež snižují počet obyvatel v produktivním věku.
Podle metodiky srovnatelné s EU je míra nezaměstnanosti v Polsku kolem 5,5% a je tedy jedna z nejnižších v celé unii.