Co by Trumpovi poradil Keynes

Pokud americký prezident Donald Trump dodrží své volební sliby, bude se v USA již brzy diskutovat o investicích do infrastruktury dosahujících částky 1 bilionu dolarů. Před volbami Trump hovořil o tom, že tento plán bude vytvářet velké množství nových pracovních míst. Poté, co se mu nepodařilo prosadit změny v systému zdravotní péče, je pravděpodobné, že se obrátí právě k investicím do infrastruktury. Před několika dny dokonce hovořil o tom, že hodlá postupovat urychleným tempem, protože právě tento plán pravděpodobně získá i podporu demokratů. Je tak šance na dosažení kompromisů.

Pokud se tedy začne o zmíněných investicích intenzivně diskutovat, uslyšíme toho pravděpodobně hodně i o Johnu Maynardovi Keynesovi. Ten je obecně považován za otce myšlenky, že velké vládní deficity mohou stimulovat ekonomiku a vytvářet pracovní místa. Keynes také doporučoval velké programy veřejných investic. Naposledy se o jeho myšlenkách intenzivně hovořilo těsně po krizi roku 2008. Předtím naopak panovalo dlouhé období ekonomické stability a růstu, kdy se Keynesovým myšlenkám věnovalo jen málo zájmu, protože panovalo přesvědčení, že už jsme plně zvládli ekonomický cyklus a jeho nástrahy.

Dnes se nezdá, že by kapitalismus kolaboval tak, jako tomu bylo v roce 2008. Fed ukončil některé stimulační programy, nezaměstnanost významně klesla a ekonomický růst se stabilizoval. Nabízí se tak otázka: Schválil by Keynes v současné situaci Trumpovy investiční plány? Pokud by jejich hlavním cílem byla stimulace ekonomiky vyššími deficity, odpověď by byla záporná. Z komentářů týkajících se jeho práce pro britské ministerstvo financí v roce 1945 je totiž zřejmé, že Keynes neschvaloval opakované deficity vládních rozpočtů. Vláda si podle něj neměla půjčovat na své běžné výdaje, ale pouze na dlouhodobé investice, které by svou návratností vzniklé dluhy splatily. Keynes dokonce tvrdil, že vláda by měla sledovat každý investiční projekt a na něj získané finance zvlášť. Tyto kapitálové účty měly být podobné manažerskému účetnictví používanému v korporátním sektoru.

Keynes nebyl navzdory tvrzení řady pravicově smýšlejících ekonomů žádným nekritickým zastáncem vysokých vládních výdajů. V roce 1937, když britská ekonomika začala ožívat, ale nezaměstnanost se stále držela kolem 11 %, napsal: „Veřejné výdaje financované půjčkami nejsou samozřejmě jediným způsobem, jak zvýšit zaměstnanost. A také nutně nejsou tím nejlepším způsobem.“ Ve své Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz tvrdí, že investice do infrastruktury a další veřejné investice by měly být plánovány dlouho dopředu a následně by měly být citlivě používány k eliminaci změn v investicích sektoru soukromého. Nešlo ani tak o to, aby vláda přesně vyvažovala chování soukromých subjektů, ale o vytvoření povědomí, že vláda do značné míry vyhladí celkové investice a poptávku. Keynes hovořil o Radě veřejných investic, která by zveřejňovala plánované projekty a ovlivňovala očekávání soukromého sektoru tak, aby stabilizovala celou ekonomiku.

Je pravděpodobné, že Keynes by neschvaloval investiční program ve výši jednoho bilionu dolarů v době, kdy už ekonomika roste a nezaměstnanost se drží pod 5 %. Jen těžko by se tak stal spojencem Donalda Trumpa. Přemýšlet bychom ale nyní měli hlavně o tom, zda chátrající infrastruktuře nejvíce pomůže jeden obrovský investiční program, či zda by nebyl lepší dobře propracovaný dlouhodobý plán podobný tomu, co navrhoval Keynes.

Autor: Bradley W. Bateman

(Zdroj: The Atlantic)