Víkendář: Co by Keynes poradil nové americké vládě?

Joe Biden převezme pravděpodobně v lednu funkci amerického prezidenta a bude čelit jednomu významnému ekonomickému rozhodnutí: Měla by pro něj být prioritou hospodářská reforma, nebo podpora oživení? Na stránkách TwinCities.com to tvrdí monetarista Scott Sumner, který se domnívá, že prioritou by nyní mělo být oživení. A mimo jiné argumentuje zkušenostmi z historie.

Sumner připomíná, že podobnému problému čelil v roce 1933 Franklin Roosevelt. Ekonomika se tehdy nacházela v hlubokém útlumu a prezident se rozhodl pro obojí – pro její podporu i pro reformy. Sumner toto období analyzoval a na základě svého výzkumu tvrdí, že kroky zaměřené na pomoc ekonomice skutečně pomohly. Nicméně reformy ji naopak krátkodobě brzdily a tudíž šly proti snahám o oživení.

Sumner dodává, že „v té době velmi vlivný ekonom John Maynard Keynes, který je hrdinou dnešních progresivních politiků, dospěl k podobným závěrům“. Keynes totiž psal o takzvaném National Industrial Recovery Act v tom smyslu, že jde o reformu, která pravděpodobně brzdí ekonomiku, byla implementována ukvapeně a mylně vydávána za něco, co oživení naopak prospěje. NIRA totiž mimo jiné přinesl plošné zvýšení mezd asi o 20 %, a to v době, kdy panovala vysoká nezaměstnanost. Podle Sumnera je tento krok dnes obecně vnímán jako něco, co bránilo ekonomice v cestě vzhůru i přesto, že probíhala fiskální stimulace a došlo k devalvaci měnového kurzu.

Joe Biden chce konkrétně prosadit zvýšení federální minimální mzdy na 15 dolarů za hodinu a Sumner píše, že „mezi ekonomy se o vhodnosti tohoto kroku intenzivně debatuje“. On sám podle svých slov preferuje daňové kredity, které by „poslaly dolary do kapes těch, kteří vydělávají nejméně a zároveň nezvedají náklady firmám a nepůsobí negativně na zaměstnanost“. Sumner navíc poukazuje na to, že jednotlivé státy USA mají minimální mzdu nastavenou jinak, liší se v nich produktivita i životní standard. A to hovoří proti plošným reformám v této oblasti.

I kdyby se nová americká vláda rozhodla pro zvýšení minimální mzdy, měla by podle ekonoma počkat pár let tak, aby nepodkopala současné ekonomické oživení a nevyvolala další negativní šok. Zvýšení minimální mzdy bude mít totiž menší negativní dopad na zaměstnanost v době, kdy bude trh práce silný. Nyní je navíc důležité, aby co nejmenšímu tlaku čelila těžce zkoušená odvětví, jako jsou restaurace, hotely a podobně.

Co kdyby Kongres neschválil další fiskální stimulaci? Sumner uklidňuje, že i v takovém případě existují další nástroje podpory hospodářského růstu. Mohlo by jimi být třeba rozšíření programu nákupu aktiv, pokud by Fed začal kupovat třeba korporátní obligace. A k tomu bude mít Bidenova vláda velký prostor pro podporu ekonomiky tím, že zruší cla a další opatření brzdící mezinárodní obchod a následně investice firemního sektoru. K tomu by podle ekonoma pomohla podpora imigrace vzdělaných lidí, kteří v Americe často zakládají nové firmy. Naopak zvýšení daní korporátního sektoru by mělo být pozdrženo minimálně několik let.

Federální vláda by pak podle Sumnera měla podpořit jednotlivé státy ve výstavbě dostupného bydlení, které mimo jiné brání některé zájmové skupiny. Výsledkem je negativní dopad na hospodářství s tím, že řada lidí nemůže pracovat tam, kde by si přála, včetně Silicon Valley. Progresivní demokraté nebudou mít podle ekonoma z jeho návrhů asi radost, ale on jim opět připomíná Keynese. Ten v roce 1933 tvrdil, že právě „silná ekonomika je tím nejlepším způsobem, jak vytvořit politický kapitál nutný pro provádění reforem“.

Zdroj: TwinCities.com