Mzdy trpí kvůli korporátním superhvězdám

Po většinu minulého století se zdálo, že podíl mezd na celkových příjmech společnosti je zhruba konstantní: Bez ohledu na konkrétní situaci dostává práce za svou odměnu asi dvě třetiny toho, co ekonomika vyprodukuje. John Maynard Keynes v roce 1939 dokonce hovořil o tom, že jde o „jeden z nejpřekvapivějších a zároveň nejpevnějších vztahů v ekonomice“. V posledních desetiletích se ale tento podíl soustavně zmenšuje, i když v několika posledních letech došlo k určitému obratu. Tento vývoj jde ruku v ruce s celkovým zpomalením ekonomického růstu a zároveň se znatelným zvyšováním příjmové nerovnosti.

Vývoj podílu mezd a dalších forem odměn zaměstnanců na celkových příjmech v USA zobrazuje graf. Prudší pokles nastal po roce 2000, ve třetím čtvrtletí minulého roku dosáhl tento poměr 58,4 %:

Příčina popsaného vývoje je nejasná. Hovoří se o vlivu daní, protože kapitálové příjmy jsou zdaněny méně než příjmy zaměstnanců. K tomu se může přidávat nedostatečná vzdělanost a dovednosti, které nutí lidi přijímat méně produktivní místa a pracovat na pozicích, které nejsou vhodné pro ekonomiku založenou na službách a informacích. Svůj význam mohou mít i slábnoucí odbory a vyjednávací síla zaměstnanců. Během posledních patnácti let totiž rostla produktivita rychleji než mzdy a to naznačuje, že zaměstnanci nejsou za svou práci kompenzováni adekvátně. Nejhůře jsou na tom v tomto ohledu lidé v těžebním a výrobním odvětví, nejlépe zaměstnanci ve službách.

Nyní se začíná hovořit ještě o jednom tématu, a tím je rostoucí tržní síla velkých společností. Giganti jako Facebook, Google či Amazon sledují strategii „vítěz bere vše“, a ta nemusí být pro jejich zaměstnance výhodná. Ukazuje se totiž, že v odvětvích, kde najdeme největší tržní koncentraci, klesá podíl příjmů zaměstnanců na celkových příjmech nejvíce. Příkladem může být maloobchod, v němž dříve dominovaly malé rodinné podniky. Dnes ale v čele stojí giganti typu Walmart. Ti jsou schopni nabídnout lepší služby a širší paletu zboží za nižší ceny, ovšem z jejich zisků jde směrem k zaměstnancům menší část. Podobný efekt se může projevovat i na individuální úrovni. Superhvězdy jako Beyoncé, Taylor Swift, LeBron James či Cristiano Ronaldo si užívají neustále rostoucích příjmů, zatímco mzdy běžných lidí stagnují. Jinak řečeno, podíl na trhu a velikost odměny se vyvíjí zejména ve prospěch těch nejtalentovanějších.

David Autor z M.I.T. na základě analýzy dat ze šesti různých odvětví tvrdí, že všude dochází k jasnému trendu v tržní koncentraci. Například ve výrobních odvětvích generovaly v roce 2012 první čtyři společnosti 43 % všech tržeb, zatímco v roce 1982 to bylo jen 38 % tržeb. Ve financích se podíl zvýšil z 24 % tržeb na 35 % tržeb, v maloobchodu z 25 % na 30 %. A čím rychlejší je růst tržní koncentrace, tím větší je pokles podílu práce na celkových příjmech. Autor navíc říká, že tento trend je patrný v mnoha zemích a nejen v USA. Problém charakterizuje tak, že „nové korporátní hvězdy nevytvářejí pracovní místa pro neelitní zaměstnance ze střední třídy“.

Autorkou je Patricia Cohenová.

Zdroj: NYTimes