Pokud nejste bohatí ve 45, tak to rovnou vzdejte

Říká se, že život začíná ve čtyřiceti. Určitě ale ne ten profesní. Pokud jste se do pětačtyřiceti nedočkali povýšení, nedělejte si velké naděje, že k tomu dojde později. K tomuto závěru došli autoři studie z Fedu v Minneapolisu a New Yorku.

Autoři studie zkoumali data Social Security Administration zpětně do roku 1978, aby odhalili, jak se vyvíjely příjmy Američanů během jejich života.

Došli k závěru, že jak pro bohaté, tak pro chudé platí, že k velkému procentu růstu příjmů dochází v prvních 10 letech kariéry (mezi 25 a 35 lety). Během následujícího desetiletí profesního života pak lidé musejí počítat s nižšími přírůstky platu. Po pětačtyřicítce se spodních 90 % v rozdělení podle příjmů (90 % nejchudších) musí smířit s klesajícím výdělkem. Částečně to lze přičíst omezování pracovní doby, k němuž dochází zejména v oborech s manuální prací. Dokonce i u procenta nejbohatších vědci vypozorovali jen relativně mírné vzestupy platu od středního věku.

Trend je znázorněn na grafu. Osa X odpovídá percentilům rozdělení společnosti na základě dosažených příjmů během životního cyklu (zleva nejchudší směrem doprava k nejbohatším). Na ose Y jsou změny (přírůstky/poklesy) příjmů. Jednotlivé barevné linie ukazují, jak se mění plat v určitých věkových kategoriích. Všimněte si, že k většině růstu dochází během prvních 10 let kariéry (modrá linie - 25 až 35 let).

Trend lze popsat i jednodušeji: Superbohatým (0,1 %), bohatým (1 %) a zbytku (99 %) příjmy obvykle začnou stagnovat těsně po čtyřicítce.

Nutno podotknout, že je řeč o zprůměrovaných příjmech. Jistě ve svém okolí natrefíte i na ty, kteří zažívají kariérní boom během podzimu života a vydělávají jako nikdy dříve. Jde ale spíše o výjimky. Pravidlem je, že pro kariéru jsou určující roky kolem třicítky, kdy lidé šplhají po "korporátním žebříčku" nebo se dodatečně vzdělávají a získávají prestižní tituly, které jim pomáhají k lepším penězům. Jak řekl Schopenhauer, "prvních 40 let života píšeme text a dalších 30 let komentář".

Trpí američtí investoři rozdvojením osobnosti? Nikdo se nebojí, ale všichni mají strach

Investorům na Wall Street do hlavy nikdo nevidí. A i kdyby viděl, těžko by si z toho něco vzal. Vypadá to totiž tak, že ani ta největší investorská esa nevědí, co si vlastně mají myslet. A tak to hrají na obě strany. Důkazem jsou následující grafy.