Jak vlastně ČNB hodnotí aktuální inflaci?

Všichni víme, že poslední oficiální meziroční údaj o inflaci (tj. za prosinec 2016) činil rovná 2 %. A také víme, že ČNB cíluje právě tuto úroveň. V čem je tedy výše uvedená věta nová? V tom, že nám odhaluje, jak uvedené číslo guvernér interpretuje z hlediska dlouhodobější udržitelnosti.

Inflace se totiž od listopadové 1,5% úrovně k té prosincové dvouprocentní dostala mj. díky specifickým faktorům, jako bylo například výrazné urychlení růstu cen potravin. Právě ceny potravin jsou přitom poměrně kolísavou, a tedy při prognózování inflace dosti nespolehlivou složkou celkového cenového indexu. Pro měření trvalejších cenových tlaků je vhodnější spíš některý ukazatel „jádrové inflace“. Například ukazatel, kterému ČNB říká „korigovaná inflace bez pohonných hmot“ (tedy celková inflace bez vlivu regulovaných cen, nepřímých daní, potravin a pohonných hmot), sice v posledních měsících taky zřetelně roste, ale k dosažení cíle jí přece jen ještě pár desetinek chybí).

Prosincový vývoj inflace proto vyvolal určitou nejistotu, jak se na něj bude ČNB dívat. Pokud totiž bude ČNB vnímat naměřená 2 % jako výsledek přechodných tlaků, které můžou zase rychle odeznít, s ukončením intervencí brzo po skončení „tvrdého“ kurzového závazku (tedy po konci letošního března - k tomu viz včerejší Davidův Speciál) může váhat. Hrozilo by totiž, že po odeznění oněch přechodných tlaků (a po posílení koruny souvisejícím s koncem intervencí) inflace zase klesne zřetelně pod cíl a ČNB by musela zvažovat opětovné uvolnění měnové politiky – například vyhlášením nového kurzového závazku.

Pokud však ČNB bude chápat inflaci jako „pevně“ navrácenou k inflačnímu cíli, výrazně to zvyšuje pravděpodobnost, že centrální banka ukončí obranu slabé koruny brzy po posledním březnu. Uvedené vyjádření J. Rusnoka se vydává touto druhou cestou.

Naproti tomu ale komentář ředitele sekce měnové Tomáše Holuba na webové stránce ČNB vyznívá výrazně opatrněji (zvýraznění jsem dodal já): „Rychlejší než prognózovaný nárůst inflace v závěru loňského roku lze nicméně považovat za důsledek jednorázových vlivů pramenících z tradičně kolísavého vývoje cen některých druhů potravin a ze zavedení elektronické evidence tržeb v odvětví stravovacích a ubytovacích služeb. Proinflační dopad uvedených vlivů do meziročního cenového růstu přitom ke konci letošního roku vyprchá. V opačném směru bude navíc v letošním roce působit stávající prognózou neočekávané další snížení regulovaných cen zemního plynu pro domácnosti“.

Do 1. dubna nás čekají ještě dvě (řádná) měnová jednání bankovní rady ČNB a dva údaje (za leden a za únor) o inflaci. Bude tedy zajímavé sledovat, kterým z obou uvedených směrů půjdou čísla a hlavně kterým jejich interpretace ze strany různých představitelů ČNB.