Konec ultra-nízkých dluhopisových výnosů?

Výnosy (nejen) vládních dluhopisů po britském referendu spadly na minima: německé vládní dluhopisy jsou záporné na splatnostech do deseti let, na historická minima se propadly výnosy britské a švýcarská křivka je záporná celá. Mnozí správcové (nejen penzijních) fondů se chystají na další bezesné noci s tím, jak vyprchává jejich (již i tak polomrtvá) naděje, že se výnosy v dohledné době vrátí na aspoň trochu rozumné hodnoty.

A přitom nemusíme být od bodu zlomu daleko. Vzpomeňme na záchvat dluhopisového trhu z poloviny roku 2013, kdy Fed naznačil, že je pomalu čas přestat s nakupováním dluhopisů. Dluhopisové zemětřesení, které následovalo, vystřelilo desetileté německé výnosy v Německu během několika týdnů z nuly nad procento. Spouštěč podobného vývoje je možná blízko.

Jsme totiž v situaci, kde je už jen otázkou krátkého času přiznání toho, že „klasická“ měnová politika (tj., sazby a odkupy aktiv) je na samém limitu svých možností. Samozřejmě že centrální banky to neřeknou otevřeně, ale jistě jim je jasné, že stávající postup nikam nevede. ECB v posledních dvou letech zavedla negativní sazby, nakoupila za skoro 1200 mld. EUR aktiv a jádrová inflace je stále tam, kde byla, když ECB s těmito experimenty v září 2014 začala. ČNB také nemá moc co ukázat za těch 20 mld. EUR, které v rámci boje s korunou ve jménu prevence údajně zničující deflace nakoupila: měnově-politická inflace je o půl procentního bodu níž (!) než před začátkem devizových intervencí, a poptávková se potácí na procentu.  

Ano, centrální banky, jsouce v zajetí dynamických stochastických modelů obecné rovnováhy, budou v každé další prognóze (z konstrukce) čekat inflaci směřující k cíli, v realitě však už moc „klasické“ měnové politiky dělat nebudou. Toto „tiché doznání“ už je cítit: ČNB dlouhodobě neplní inflační cíl a navzdory tomu, že má nástroj, o kterém tvrdí, že je v boji s nízkou inflací efektivní a neomezený (oslabení koruny), zdráhá se ho použít. ECB nedávno představila prognózu, která nečeká inflaci na dvouprocentním cíli ani v roce 2018, ale do žádného dalšího uvolnění, které by taková prognóza měla vyvolat, se nehrne.  Dojde tak buď na hození ručníku do ringu, nebo shozené rukavice a měnově-politický pankration.

To první poznáte podle toho, že centrální banky svou neaktivitou a/nebo jasnou výzvou přimějí vlády k výrazné fiskální expanzi, garantujíc rozumnost nákladů financování. Začátkem srpna představený fiskální stimul v Japonsku ve výši 280 mld. dolarů dává tušit, o čem bude řeč a apel ECB na posledních několika zasedáních na zvýšení veřejných investic pak odhaluje, že tento způsob uvažování v ECB krystalizuje.

To druhé poznáte tak, že ECB přistoupí k extrémně neortodoxní politice, která obejde nespolehlivé a/nebo disfunkční banky a dopraví hotovost do rukou firem/spotřebitelů bez prostředníka. Na „peníze z vrtulníku“ se Draghiho novináři ptali již na posledních několika zasedáních a kategorického odmítnutí této možnosti se nedočkali…

Obojí má potenciál být rozbuškou menší dluhopisové exploze. Německé výnosy na 4 % hned tak  neuvidíme, na(d) 1 % jen velmi lehce.

Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.