Česko nevyváží jen pivo, ale celé pivovary a také sládky

České pivo jako business není jen o exportu českého piva do zahraničí, případně jeho licenční výrobě v cizině, ale je to také segment průmyslové výroby. Několik podniků z České republiky staví minipivovary a malé pivovary na klíč u zahraničních zákazníků.

Navíc dodávají nejen technologie, ale i sládky, kteří pak místní učí, jak na nové technologii uvařit to správné pivo. Zhruba šestice českých a moravských firem vzájemně spolupracuje na kompletaci pivovarů na klíč. Jedna z nich, Czech Brew Masters pak celý projekt zajišťuje po projektantské stránce a navíc dodává i klíčové muže celé výroby procesu – sládky. „Dá se říct, že sládkovství bylo a stále je toulavým povolání. Zámečníka, nebo automechanika můžete dělat téměř všude, ale dobré pivo můžete vařit jen tam, kde jsou technologie, tedy v pivovaru a těch zase tak moc není,“ říká zakladatel společnosti Jindřich Chejn .

Když firma dodá pivovar, samozřejmě ho na místě kompletuje. Po dokončení technologických prací pak nastupuje sládek, který má za úkol ukázat, jak na dodaném zařízení pivo vyrobit, odladit případné mouchy a zaučit místní personál. „Také samozřejmě víme, že při spuštění se rádi pochlubí majitelé, vezmou své známé, obchodní partnery, často se zajímají místní média atd. Na to vše je tam místní sládek a ten náš v pozadí pracuje a stará se o to, aby byl výstup co nejlepší. To většinou trvá tak tři měsíce,“ vysvětluje… . Obzvlášť žádaná je tato praxe v cizině, zejména v Rusku, protože pro místní je zajímavé vidět pracovat cizince a navíc zejména v Rusku a Polsku skoro neexistují vyučení pivovarníci. „Vesměs to jsou přeučení mechanici, nebo lidé jiných profesí. Například v celém Polsku není jediná škola, která by připravovala sládky.“

Pro jím spoluvlastněnou společnost pracuje cca 12 sládků. „Nyní máme sládky v Chabarovsku, v Moskvě, dva v Charkově, jeden bude ve Zlatonoši pod Kyjevem, jednáme o Angole, jeden sládek se vrátil z Etiopie,“ vypočítává s tím, že jeho lidé do pivovarů, které firma dodávala, nebo se na jejich rozjezdu podílela, se vrací a dělají kvartální audity kvality piva. „Například teď je aktuální Bělorusko,“ dodává. Čechoslováci v minulosti zakládali pivovary po celém světě, asi neexistuje kontinent, kde by se nedala najít česká stopa. Například i v jihovýchodní Asii je lze najít. V Manile, hlavním městě Filipín funguje pivovar Praha, který vaří stejnojmenné pivo. Sládci jsou ceněnými odborníky a podle toho jsou také v zahraniční placeni, standardním platem jsou 3,5-4 tisíce Euro plus výdaje na byt, letenku atd. Ve velkých pivovarech si sládci mohou vydělat i 10.000e. „Osvícený provozovatel nebo majitel si spočítá, že ty peníze se mu vrátí, pokud bude mít kvalitního sládka, který uvaří kvalitní pivo a jeho kvalitu bude držet. Sládků je málo i u nás a proto se začínají objevovat leckdy neuvěřitelné nabídky. Nedávno mne oslovil jeden tuzemský minipivovarl, abych mu sehnal sládka a nabídka zněla na 80.000 Kč/měs,“ přibližuje.

Na Rusko obecně rád vzpomíná, jelikož tam jako sládek strávil osm let. Byl například dva roky v Jekatěrinburgu, v pivovaru Patra. Vybavení pivovaru dodávaly v 80.letech 20.století ZVU a po privatizaci zůstal v rukou státu. „Najali si mne na zlepšení kvality, ale jak jsem záhy zjistil, to nešlo. Měli totiž špatně udělaný systém potrubí, takže se nedalo pořádně vyčistit a tím pádem, i když do výroby kupovali super drahý německý slad za 500 dolarů na tunu, tak to pivo nestálo za nic. Když jsem chtěl vyměnit trubky, tak na to nebyly peníze. Rozhodl jsem tedy, že budeme kupovat levnější ruský slad za 200 dolarů za tunu. Tím jsme snížili náklady o cca 2 000 000 dolarů a za rok jsme ušetřili mj. na nové trubky. Teprve potom jsme mohli zlepšit i kvalitu a výrazně jsme zlepšili chuť piva.“ dodává s tím, že to je přesně cílem jejich práce i při projektování pivovarů.

České komponenty se zahraničními díly

Za všechno hovoří historka z Ukrajiny, kdy si je na doporučení známého zavolal podnikatel, který si koupil minipivovar a nefungoval mu. Na místě jsme zjistili, že i když mu dodavatel/překupník tvrdil, že je to stoprocentní ukrajinský pivovar, tak to byla levná napodobenina z Číny. „Čili jsme vyházeli některé komponenty, koupili kvalitní německé motory, české klapky a pivovar zprovoznili. On si spočítal, že ho tahle operace vyšla dráž, než kdyby to koupil rovnou od nás a za pár let si druhý pivovar nechal postavit od nás.“

Na technologických dodávkách spolupracuje Czech Brewmasters s.r.o. se šesti firmami, které se nespecializují jen na výrobu pro pivovary, ale například ti, co dělají chlazení, dělají i pro mlékárenský průmysl. Nejprodávanější je tzv. minipivovar s kapacitou 1000hl, který je typický pro restaurace s minipivovarem. Na trh dodávají i pivovary vyšší kapacitou a to do 10 tisíc hl výstavu za rok. „Čerpadla používáme Německá, klapky někdy české, někdy švédské. Pokud je klientův sládek ze zahraniční zvyklý na nějakou konkrétní armaturu, tak to uděláme z té, na kterou je zvyklý“ vysvětluje …. proč nepoužívají čistě české součástky. „Víme, že některé věci jsou kvalitnější zahraničí a nevyplatí se na nich šetřit, nebo si všechno vyrábět na koleně, když to někdo má v super kvalitě za rozumné peníze. Pro někoho je kompletační součástkou plech, ze kterého všechno udělá, pro nás je to hotový tank, nebo jiná součást pivovaru.“ Konečná kompletace probíhá v České republice. Sestavené pivovary se naskládají do dvou až tří kontejnerů a přepraví se na místo. Na Ukrajinu, či do Ruska obvykle po silnici. „Zákazníci si najímají jejich speditérské firmy, které jsou výrazně levnější, než naše. Například transport do Novosibirsku stál klienta asi 5 tisíc euro.“ Cena pivovaru není zanedbatelná. Nejlevnější čínské kopie stojí cca 80.000 USD až po německé designové pivovary za 500 000eur. Ty kvalitní z českých dílen vyjdou zhruba na 250 – 350 000 tisíc eur. Jenže to zdaleka není finální investice. Zájemce o minipivovar, či pivovar musí počítat také se stavebními úpravami, investicí do dalších souvisejícíh technologií, nábytku a dalšího vybavení. Chejn odhaduje, že celkově může minipivovar přijít až na 25-30 milionů korun.

V Česku se zakázkovou výrobou zabývá asi třicet firem, těch kvalitních je podle Chejna asi pět. „Naší velkou výhodou je, že jsme pracovali ve velkých pivovarech. Já jsem začínal ve Zlatopramenu jako sládek, pak jsem řešil licenční výrobu piva v zahraničí a tak jsem se dostal i do pivovarů, které mají takovou kapacitu, jako Plzeň a Gambrinus dohromady,“ říká…. V těchto velkých provozech se mimo jiné naučili pracovat s energiemi, rekuperací tepla, úsporami energií atd. a ty nyní aplikují do malých provozů. Jako první například zavedli pro malé pivovary dotykové ovladače, hlášení chyb sms zprávami apod. Firma se dosud podílela na cca 70 realizacích pivovarů v zahraničí, a má 2 vlastní pivovary. První minipivovar v Česku postavili v Ústí nad Labem pro bývalého sládka Zlatopramenu Jaroslava Rottenborna, dále se se podíleli na výstavbě např. pivovaru v Chotěboři, rekonstrukci pivovaru v Dalešicích,Na Kopečku ve Svitavách a řada dalších. Spoluvlastní kunratický pivovar Muflon. Obrat firmy prozatím každoročně stoupá, v posledním roce 50 byl milionů korun.

Jiří Reichl