Nulové sazby – budou tu dlouho, přestaňme se jich bát, začněme je mít rádi

Na zvyšování amerických sazeb v září můžeme zapomenout, nyní to spíše vypadá, že k tomu dojde v novém roce, možná dokonce až v březnu. Ve Velké Británii sice Mark Carney opakovaně varoval, že sazby půjdou nahoru, ale postupně to vypadá, že k tomu nakonec nikdy nedojde. A u ECB je vysoce nepravděpodobné, že Mario Draghi v dohledné době utáhne monetární politiku. Čekání na Godota se jeví jako jednoduchý úkol ve srovnání s čekáním na vyšší sazby.

Je tedy stále pravděpodobnější, že nízké sazby nás budou doprovázet ještě dlouho. V Japonsku jsou realitou už dvě desetiletí. V ekonomii ale nelze takový vývoj hodnotit jednoznačně špatně. Nulové sazby mohou napáchat hodně škod, ale mají také své přínosy. Jaké? Motivují lidi a společnosti k tomu, aby byli ohledně svých peněz inovativní. Ve financích vedou k vytváření úplně nových trhů. A zrychlují úpadek produktů, které měly vždy pochybnou hodnotu. Možná bychom se měli řídit stejným doporučením, jaké Dr. Strangelove navrhoval u jaderných zbraní: „Přestaňme se jich bát, začněme je mít rádi.“

Japonsko snížilo sazby na 0,15 % v roce 1999. V roce 2000 tam sice došlo k jejich mírnému zvýšení, ale rychle přišel obrat směrem dolů. Proč by v zemích, jako je Velká Británie, měl být vývoj odlišný? Nalezneme řadu důvodů, proč se na nízké sazby dívat negativně. Snižují motivaci ke spoření, pokřivují ceny na kapitálových trzích, motivují investory k rizikovým spekulacím. Možná nejhorší je pak to, že udržují při životě řadu zombie firem, kterým by mnohem více prospěl bankrot.

To vše je pravda, ale existují i pozitiva. Jednoduchý fakt, že vám vaše úspory téměř nic nevynášejí a vynášet jen tak nebudou, nás nutí do dosud nezvyklých projektů. Investoři se snaží najít vyšší výnosy a například ve Velké Británii dochází k boomu institucionálních investic do realit, které jsou budovány s cílem jejich následného pronájmu. Platí to i o stavbě studentských kolejí, které by měly těžit z prudce rostoucího počtu vysokoškolských studentů. Institucionální investoři totiž už nic nevydělávají na nákupu vládních dluhopisů, investice do bydlení k pronájmu jim zajistí vyšší výnosy. Rizika jsou přitom omezená, protože v případě nezájmu o pronájem je budovy možné prodat.

Patrný je rovněž nárůst popularity peer-to-peer půjček. Investoři v tomto případě hledají alternativu ke spořícím účtům. Těchto služeb využívají jak spotřebitelé, tak malé firmy, a tím vzniká reálná konkurence zavedeným bankám. Pokud by jednoroční depozitní sazby dosahovaly 5 %, nikdo by neměl zájem provádět finanční experimenty. Nulové sazby jim ale prospívají a je pravděpodobné, že nový systém bude nakonec umožňovat lepší tok financí než tradiční banky. Platit to bude zejména u malých firem, k nimž banky často přistupují velmi pochybným způsobem.

Nízké sazby mohou mít i další výhody. Patrný je například prudký růst počtu nově vznikajících firem. I zde se možná projevuje větší odvaha lidí, co se týče investování jejich prostředků. V budoucnu se může samozřejmě ukázat, že nízké sazby byly velkou chybou. V Japonsku to určitě nevypadá, že by nějak významně pomohly. Ale to neznamená, že jsou pouze škodlivé. Zdá se, že tu s námi budou delší dobu, než jsme původně čekali. Tak využijme i toho dobrého, co nám nabízejí.

Autorem je Matthew Lynn.

Zdroj: The Telegraph