Jak by mělo Německo pomoci sobě i Evropě

Německo dosahuje velkých vnějších přebytků a tak se po něm opakovaně požaduje, aby stimulovalo svou domácí poptávku a podpořilo tím ekonomickou aktivitu v celé eurozóně. Podle našeho názoru by to ale byla chyba. Německo totiž v současné situaci dosahuje vyrovnaných rozpočtů a jeho veřejné zadlužení v poměru k HDP klesá. Udržuje tak eurozónu jako celek ve fiskální solvenci a tím umožňuje efektivní sdílení veřejných dluhů mezi členskými zeměmi monetární unie.

Zvýšení německé spotřeby navíc není vhodné s ohledem na výši příjmů německých domácností a demografický vývoj v této zemi. Toto zvýšení příjmů by navíc zhoršilo propad investiční aktivity v celé eurozóně. Pokud by pak Německo zvýšilo své investice, došlo by ke zhoršení nerovnováh mezi jádrem eurozóny a její periferií, protože produktivní kapitál by nadále směřoval zejména do Německa.

Podle našeho názoru by tak bylo nejlepší, kdyby nadměrné německé úspory financovaly produktivní investice na periferii eurozóny. Takový vývoj by eliminoval vnější přebytky eurozóny, čímž by došlo k eliminaci tlaků na posilování eura. A v neposlední řadě by investice financové Německem zvýšily potenciální růst periferie.

I samotné Německo dnes čelí velkým výzvám a je namístě otázka, zda ještě vůbec existuje německý ekonomický model. Po roce 2000 se německý trh práce rozdělil na dvě hlavní části. Jednu z nich tvořil průmysl a s ním spojené služby. Tento segment těžil z technologicky vyspělé produkce a dosahoval růstu podílu na zahraničních trzích. Byl také schopný zvyšovat prodejní ceny, udržovat vysokou zaměstnanost, mzdy i investice, a to vše zejména díky vysoké poptávce ze zahraničí.

Druhá část německého trhu práce byla tvořena službami pro spotřebitele, patřil sem mimo jiné maloobchod či doprava. Zda nacházeli uplatnění zejména lidé s nižší kvalifikací, vysoké zaměstnanosti zde bylo dosaženo i díky deregulaci a nízké úrovni mezd. Tento model se ale podle našeho názoru dnes dostává do problémů. Čelí totiž klesající aktivitě v oblasti globálního obchodu, která se negativně odráží v německých exportech. Následně dochází k tomu, že průmysl už není schopen generovat takové příjmy, které by zajistily vysoký životní standard zaměstnancům v tomto sektoru.

Německý průmysl je také stále charakterizován vysokou úrovní ochrany pracovních míst. Ta se nyní spolu se slábnoucími exporty projevuje stagnací produktivity a zhoršováním konkurenceschopnosti německého průmyslu. Zavedení minimální mzdy a výsledný růst nákladu práce pak může podkopat schopnost tvorby pracovních míst pro lidi s nízkou kvalifikací. Podle našeho názoru tedy nyní dochází k ohrožení samotného základu modelu trhu práce, na kterém Německo dlouho fungovalo.

Autorem je Patrick Artus.

Zdroj: Natixis