Podpora učňovských oborů je jen podporou výroby nezaměstnaných

Data za loňský rok ukazují, že celých 29 % absolventů středních odborných škol skončilo v evidenci úřadů práce. V případě gymnázií jsou to pouhá 4 procenta. 

Ještě máme v živé paměti výroky bývalého ministra školství Marcela Chládka o tom, že je třeba, aby stát podporoval učňovské školství, a že máme příliš mnoho bakalářů, magistrů a inženýrů. „Musíme ukázat rodičům, že učňovské obory nejsou o špinavých montérkách, že to je kvalitní a perspektivní práce, která může zabezpečit celou rodinu,“ řekl Českému rozhlasu začátkem letošního května Marcel Chládek.

Podlehl zřejmě aktuální situaci na trhu práce, který trpí nedostatkem kvalifikovaných řemeslníků, a že klíčem k prosperitě je vytvořit zde armádu modrých límečků, které zaplní prázdná pracovní místa u výrobních linek velkých domácích i zahraničních firem. Je ovšem jednoznačně empiricky prokázáno, že s rostoucím stupněm vzdělání se zvyšuje nejen pravděpodobnost uplatnění na trhu práce, ale i výše výdělku. Skutečnost, že dnes je například nedostatek zedníků, kominíků či instalatérů, neznamená, že jich bude ve stejné míře zapotřebí i za pět či deset let. Podpora učňovského školství tak potenciálně „vyrábí“ budoucí nezaměstnané.

Například data za loňský rok ukazují, že celých 29 % absolventů středních odborných škol skončilo v evidenci úřadů práce. V případě gymnázií jsou to pouhá 4 procenta. Všeobecné vzdělání v kombinaci s dokončenou vysokou školou představuje jasně lepší variantu oproti volbě úzce zaměřených odborných škol.

Přitom počet absolventů vysokých škol se za posledních 14 lež až zpětinásobil, zatímco podíl jejich absolventů, kteří zamířili na úřady práce, se za stejné období prakticky nezvětšil. U většiny oborů dokonce klesl. Nejvíce je tento trend patrný v humanitních vědách. Mezi absolventy politologie, historie či lingvistiky je bez práce pouze každý dvacátý, čili podobný počet, jako například mezi absolventy ekonomie, přírodních věd, práva nebo pedagogických oborů. Může to ovšem také znamenat, že vysokoškoláci postupně vytlačují středoškoláky z jejich typických pracovních míst. Jinými slovy, tam, kde dříve pracoval středoškolský absolvent, najdeme dnes daleko častěji absolventa vysoké školy.

Zajímavé je rovněž srovnání úspěšnosti absolventů mezi jednotlivými vysokými školami. V populaci stále panuje poměrně často přesvědčení, že veřejná vysoká škola je zárukou úspěšné kariéry, zatímco soukromé školy jsou na trhu pouze od toho, aby si na nich člověk „koupil“ akademický titul. Opak je přitom pravdou. Podíl absolventů veřejných vysokých škol, kteří se objeví v databázi úřadů práce, dosahuje 8,2 %, zatímco u těch soukromých je to 6,8 %. Soukromé vysoké školy ale vykazují větší rozptyl úspěšnosti oproti školám veřejným.

V rámci soukromých vysokých škol je na to z tohoto pohledu nejhůř Západomoravská vysoká škola v Třebíči s celou třetinou nezaměstnaných absolventů. Mezi veřejnými školami je nejvyšší nezaměstnaností absolventů je to Akademie výtvarných umění. Nejlépe je na tom u soukromých škol dvojice, která vykazuje nulu u nezaměstnaných absolventů, a to Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku a Anglo-americká vysoká škola. Nejlepší veřejnou školou je pak Akademie múzických umění.

AMU je však jedinou veřejnou vysokou školou mezi nejlepšími sedmi vysokými školami vůbec. V první sedmičce vysokých škol s nejmenším podílem nezaměstnaných absolventů se také nachází nejstarší soukromá vysoká škola u nás Bankovní institut vysoká škola (1,8 %). BIVŠ je zároveň z tohoto pohledu nejúspěšnější vysokou školou ekonomického zaměření. Například Vysoká škola ekonomická je až devátá mezi všemi vysokými školami s 3 procenty nezaměstnaných absolventů.

Jen o desetinu procentního bodu lepší, než VŠE, je Univerzita Karlova.

Petr Musil, autor je redaktor Ekonomického deníku