Průměrný výnos insolvence v ČR je 7 procent pohledávky

Insolvence či konkurz se mění ve formalitu vedoucí k likvidaci firmy jako dlužníka. Průměrný výnos z insolvence je 7 procent výše pohledávky. 

Takto nízká výnosnost insolvencí nastoluje otázky o efektivitě současného systému i insolvenčního zákona. Insolvence tak prioritně řeší zánik předlužené společnosti, nikoliv už uspokojení věřitelů, což měl být hlavní smysl tohoto řízení. Neúspěšní ve vymáhání v rámci insolvencí jsou nejen soukromé osoby a firmy, ale také stát. Nejčastěji je institucí vymáhající pohledávky státu finanční úřad.

Lepší výsledky ve výnosu z insolvencí mají zajištění věřitelé. Jedná se o věřitele, kteří mají svou pohledávku zajištěnu nejčastěji zástavním právem na nemovitosti. Takto zajištěné jsou nejvíce právě banky. Nezajištění věřitelé naopak dosahují ještě výrazně nižší výnosnosti, která představuje pouhých 2,5 procenta z výše pohledávky. Tento výnos zpravidla neuhradí ani náklady spojené s vymáháním této pohledávky.

Věřitelé tak nejsou v České republice efektivně chráněni. Předlužená firma má naopak mnoho možností jak vyvést ze společnosti finanční prostředky a jiný majetek. Předlužené firmy pak mají často jako jediný majetek kancelář s bezcenným inventářem a případně nějaký starý automobil. Jakákoliv aktiva už ve firmě nefigurují a není tak z čeho uspokojit oprávněné věřitele.

Lépe na tom není ani stát, který může vymáhat své pohledávky, prostřednictvím vlastních exekucí. Tím se stát může vyhnout zdlouhavému soudnímu řízení, které u jiných subjektů nutně exekucím předchází. Finanční úřady však s tvrzením o neefektivitě systému nesouhlasí a argumentují 11,2 miliardami korun, které se jim povedlo vymoci během loňského roku. Tato částka je pak dle jejich tvrzení meziročně vyšší o 3,7 miliardy korun. Při pohledu z hlediska objemu daňových nedoplatků už situace tak optimistická není a ročně se vymůže méně než 10 procent daňových nedoplatků.

Banky jsou naopak ve vymáhání svých pohledávek úspěšnější. Může zato jejich vyšší kvalita a také jejich zajištění. Banky disponují často zástavními právy k nemovitostem a mohou tak uspokojit své pohledávky právě z výnosů prodeje těchto nemovitostí.

Miroslav Zeman, Bankovnipoplatky.com