Evropu straší trio ekonomických problémů

Autor: Petr Pozník

Evropu v současné době straší trio ekonomických problémů, které ohrožují sociální stabilitu a prosperitu celého kontinentu. Všechny tři problémy se točí kolem pojmu "jedno procento."

Podobně, jako je tomu v mnoha jiných částech celého světa, je problémem číslo jedna relativní i absolutní obohacování těch, kteří mezi bohaté již zařazeni jsou - právě ono jedno procento nejbohatších občanů tohoto kontinentu. Těmito takzvanými jednoprocentními problémy jsou: silně anemický hospodářský růst (opět přibližně o jedno procento), za příliš mnoho posledních let, pomalý nárůstu cenové hladiny, nebo míra inflace, která se pohybuje kolem jednoho procenta.

Dohromady pak tyto problémy znamenají přetrvávání nadměrné nezaměstnanosti a zničující zatížení dluhy. Dále zdůraznění toho, co prezident Evropské Centrální Banky, Mario Draghi, již označil jako velmi křehké a nevyrovnané zotavení. A čím déle budou tyto situace přetrvávat, o to větší budou mít dopady na politickou a sociální pohodu.

To vše je následkem historické i současné politiky. S výjimkou Německa, se většina zemí Evropy soustředila především na implementaci reforem za účelem tvoření dojmu ekonomického růstu a dále na vytváření pracovních pozic. Situace se i nadále zhoršuje nevyváženou finanční politikou, která zvýhodňuje ty, kteří již značným množstvím finančních aktiv disponují. A naopak nevěnuje pozornost potřebám běžných pracovníků.

Vzhledem k tomu, jak blízko byla Evropa k finančnímu kolapsu a ekonomické implozi, by si mnozí mohli myslet, že zmiňovaná trojice problémů není takovým zlem, jak se na první pohled zdá. Značně špatným přístupem je Evropský systém přehnaného optimismu, jako například: "jednoprocentní hospodářský růst je lepší, než žádný" nebo "nízká, ale stabilní cenová hladina není tak škodlivá jako její pokles, nebo naopak prudký nárůst".

Stejně tak mohou vznikat názory, že jsou tyto hodnoty po nějakou dobu udržitelé, neboť nízký, ale vyrovnaný nominální HDP je přijatelný z důvodu pomalu jdoucí ekonomiky, která se tak s velkou pravděpodobností vyhne obnovení finanční krize a zabezpečuje podporu podnikatelům.

Ale takovéto vnímání problému je nebezpečně krátkozraké! I kdyby taková situace udržitelná byla, tedy spokojení se s rovnováhou, ale na velmi nízké úrovni. Evropa by byla odsouzena k vysoké strukturální nezaměstnanosti, alarmující nezaměstnanosti mladých lidí, ztráty celé generace a nadále se zvyšujícím dluhům. Za takovýchto podmínek by se v politice dostaly ke slovu okrajové strany, což by způsobilo ještě vetší nestabilitu a s ní ruku v ruce jdoucí nejistotu. Evropa by pak jen těžko mohla v celosvětovém měřítku komukoliv konkurovat.

Toto jednoprocentní trio by tedy rozhodně nemělo být vnímáno jako signál za poslední dva roky se zlepšující situace v Evropě včetně toho, že by mohl být zachován výsledný ekonomický finanční klid. Namísto toho bychom ho měli vnímat jako podnět pro sledování a zesílení agendy pro ekonomický růst. Pokud se Evropa stane rukojmím prodlužování uspokojování potřeb politiky. Pak mírná stabilita, kterou si nyní užívá, se v jistém okamžiku změní na výrazně náročnější politické a sociální časy.

 Více zajímavostí na: http://stox.cz/zpravodajstvi/clanky