Krymská válka podruhé

Tentokrát však neválčí Anglie bok po boku s Francií proti Ruské říši nýbrž okolnosti
ve 21. století nabraly úplně nový směr. Spor Ruska a Ukrajiny o Krymský poloostrov již několik týdnů hýbe světem a všichni se modlí, aby z této šarvátky mezi těmito sousedícími státy nenastal celosvětový konflikt.

Hlavní spor nastal o sebeurčení Krymu, který se v nedávném referendu rozhodl odtrhnout od Ukrajiny a připojit se k Ruské federaci. Pro Rusy to byla více než vítaná zpráva, jelikož toto území stejně jako Ukrajina patřila mezi jednu z jejich držav již od 17. století. Již dříve byl Krym dlouhodobým strategickým cílem Ruska, protože představoval pro Rusko zcela nové dimenze obchodu s jižními státy, ale především jeho připojením byl získán přístup ke Středozemnímu moři, největší obchodní žíle v Evropě. I dnes je zájem o Krym značný, díky přísunu dalších komodit (železná ruda, uhlí), rozsáhlému průmyslu a strategicko-taktické pozici.

Reakce Ukrajiny na krymské referendum byla negativní, referendum neuznala a posílila pro případ nepokojů pevnosti na Krymu. Krátce na to na žádost krymských představitelů vyrazila i ruská armáda na Krym, aby jej obsadila a převzala pomocí vojenské síly pod svůj vliv (dne 21. 3. byla obsazena ukrajinská pevnost Belbek). Tento agresivní krok, ale nezůstal bez odezvy, jelikož se Ukrajina začala dožadovat práva v rámci smluv o pomoci Ukrajině, které byly podepsány po druhé světové válce. Tyto smlouvy se týkají jistot, že Ukrajina jako stát zůstane autonomní na celém svém území a pomoc v případě nouze či porušení smluv by měla přijít ze strany bývalých spojenců.

Rusko tuto smlouvu porušilo a vystavilo se tak ostrých reakcí ze strany USA a EU. Ti nejdříve varovali Rusko a žádali, aby stáhlo své jednotky z Krymu, a když jejich varování neuposlechlo, uvalilo USA sankce na určité ruské politiky a vládní hodnostáře. Na tyto sankce Rusko reagovalo stejnou měrou a postihlo sankcemi americké politiky. Tyto sankce se především týkají zabavení majetku v zahraničí určitých osob a to zejména politiků. Dále se uvažuje o ekonomických sankcích.

Tyto sankce jsou zatím v projednávání a rozhodne se o nich až na summitu Nato a EU, avšak někteří čeští i zahraniční politikové si myslí, že tyto tzv. plošné sankce ze strany EU vůči Rusku neprojdou, jelikož by to mělo do jisté míry vliv na omezení obchodu mezi EU a Ruskem a značný vliv na ekonomiku v Evropě. Rusko je pro Evropu třetí největší obchodní partner a čilé obchodní styky má zejména s Německem, tudíž se dá předpokládat, že Německo se bude stavět proti sankcím negativně. Naopak pro Rusko je EU největším obchodním partnerem a těží především z vývozu ropy a zemního plynu, kterými zásobuje převážně východní Evropu.

Pokud by byly oboustranné sankce uvaleny na tyto suroviny, nejvíce by to postihlo východoevropské státy jako je Polsko, Finsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko a hlavně Ukrajinu, která jako jediná má již několik týdnů dražší ropu. Všechny tyto státy, by byly ovlivněny sankcemi nejvíce a to z toho důvodu, že do dnešní doby neexistuje do těchto států jiný ropovod než ten, který vede z Ruska. Co se týče České republiky, v dnešní době již existuje druhý ropovod, který vede z Norska, tudíž česká ekonomika i v rámci jiných sfér obchodu by nebyla postižena tolik jako ekonomika již zmiňovaných států. Navíc členství v G8 propojuje z obchodního a investičního hlediska ruskou, americkou a evropskou ekonomiku. Například i americké automobilové firmy jako je Ford, General Motors či letecký dopravce Boeing nebo ExxonMobil, který uzavřel kontrakt ve výši 500 mld. USD na objevování ropných polí v Sibiři s Rosněftem, tak ti všichni by také tratily z důvodu expozic na ruském trhu.

Pokračování článku zde: http://stox.cz/zpravodajstvi/clanky/krymska-valka-podruhe