Wolf of Wall Street

Včera jsem si opět pustil životopisný dokument o klukovi, který se od prodávání zmrzliny propracoval až na Wall Street, dokonce si založil pochybnou společnost Stratton Oakmont, aby uspokojil svou touhu po penězích. Nakonec skončil ve federálním vězení, kde měl dost času přemýšlet, jak se vrátit zpět. Podařilo se mu to tím jediným co uměl nejlíp ze všech, mluvením. A vrátil se zpět na výsluní reflektorů. A světe div se, dokonce se opět dostal do The Wall Street Journal s nemalým sloupkem. Dokonce to zvládnul takovým způsobem, že nyní je spíš hrdina než kriminálník.

Uvědomil jsem si tři věci:

Zaprvé jsem přesvědčený o tom, že drogy jsou špatný, i když s nimi může být sranda. Ruku v ruce s tím peníze asi opravdu kazí charakter, ale pouze slabochům. Psychicky vyrovnaný člověk může využít peníze k tomu, aby měnil svět ku prospěchu všem.

Zadruhé je pravda, že nikdo neví, kam akcie půjdou, jestli nahoru nebo dolů. Je pravda, že dokola se asi točit nebudou, ale na trhu je možné vše. Proč nikdo neví, kam akcie půjdou? To je jednoduché. Nikdo nemá křišťálovou kouli, ale kvalitní partner dokáže sledovat co největší počet informací, všechny informace přenést na klienta, aby ten se mohl na základě všech informací rozhodnout a zvýšit tím pravděpodobnost úspěchu. To znamená, že nejdůležitější ve vztahu mezi klientem a makléřem je aktivní komunikace. Makléř musí pomáhat klientovi, když se daří, ale ještě více když se klientovi nedaří.

Za třetí je pravda, že snad všichni lidé (snad až na buddhisty) mají touhu zbohatnout. A kde jinde by to mohlo být jednodušší než ve virtuálním světě čísel. Ale akcie jsou rizikový nástroj, stejně jako život každého z nás. Jen pro příklad, kdybychom život Jordana Belforta vložili do grafu, tak začínal se zmrzlinou na nule, aby se zhodnotil milióny procenty až na svůj „přefouknutý“ vrchol, odkud se následným krachem vrátil zpět téměř na nulu. A po zfilmování svého největšího bestseleru poskočil zpět na svou aktuální reálnou hodnotu. Ale nikdo neví, jaký by mohl být jeho další vývoj znázorněný v grafu. Ale vraťme se k akciím, dá se na nich vydělat? Ano, ale každý investor si musí uvědomit tři věci. Jak velkou část svého majetku chce investovat, na jak dlouho chce majetek investovat a hlavně co očekává od své investice. Když tyto věci zjistí, stačí už „jen to nejtěžší“ najít makléře, který mu bude parťákem po celý život v dobrém, ale hlavně ve zlém. Pak snad může začít dlouhá cesta k úspěchu.

A moudro na konec. Každý je jednou dole a jednou nahoře, ale důležité je vidět sklenici vždy poloplnou a ne poloprázdnou. Ale hlavně nikdy se nevzdávat, nerezignovat a pořád bojovat, protože naděje umírá poslední. A protože náš „wolfee“ poškodil spoustu lidí, tak nechci dávat za příklad to, co dělal, ale to jak to dělal a že touha po úspěchu mu dovolila být úspěšným, i když za vysokou cenu. Když si tohle uvědomíme, všichni i makléři i klienti, můžeme být společně úspěšní po dlouhou dobu.

Jan Formánek