Čekání na „důchod“ nebo vlastní iniciativa?

Spoření na důchod. Velmi často probírané téma v mnoha rodinách, u stolu v hospodě, v televizi i v odborných médiích. A téměř bez rozdílu věku, protože se od překročení dospělosti týká každého. Naštěstí se dnes už ve škole začínají děti učit finančně odpovědnému chování, do kterého patří i přemýšlení o zajištění sebe sama a své rodiny nejen v nejbližší době, ale také ve vzdálenější budoucnosti a ve stáří. Není to totiž vůbec nic samozřejmého a běžně realizovaného. Zdá se totiž, že je na to dost času. Ale je skutečně?

Bohužel je mnoho takových, kteří se domnívají, že není co řešit. Samozřejmě možnost zůstat u starého systému čekání na „zasloužený“ důchod od státu tu je stále. Zatím. Podle aktuální důchodové reformy se tento způsob jmenuje I. pilíř. Také už dnes běžné penzijní připojištění vyvolává v mnoha lidech iluzi dobrého zabezpečení na stáří a jejich víra, že až půjdou do důchodu, stát ještě bude mít nějaké peníze, aby jim z nich mohl dát důchod, a nějaké drobné dostanou od penzijního fondu, je obdivuhodná. Tato varianta, které se v důchodové reformě říká III. pilíř, má dnes smysl pro lidi krátce před důchodem, kteří už by si jinou cestou dostatečnou finanční rezervu nestihli vytvořit.

Čtěte o výhodách třetího pilíře na PenizeNAVIC.cz: Maximalizujeme výhody třetího pilíře

Stále velmi diskutovanou variantou je II. pilíř důchodové reformy, do kterého je možné dobrovolně vstoupit od 1. ledna 2013, ale pozor, není možno z něj vystoupit. Jeho princip je známý: 3 % z toho, co dnes odvádíte ze své mzdy na sociálním pojištění, vložíte na svůj vlastní účet, tedy nikoli přímo státu, ale podmínkou je, že k tomu přidáte ještě 2 % ze své hrubé mzdy, abyste se na spoření také aktivně podíleli. Po odchodu vám pojišťovna bude vyplácet pravidelný důchod ke státnímu důchodu, a to buď formou doživotní penze, nebo formou penze na 20 let. Jenže velkým problémem je neexistující jednota názoru na tuto reformu mezi politickými, tedy rozhodujícími, činiteli. Jelikož není konsensus všech politických stran v této otázce, existuje zde riziko při zvolení nové vlády s jiným názorem. Dopředu víme, že budou minimálně změny nebo se reforma zruší úplně. A co bude s vloženými penězi? Kde je jistota, že je střadatelé bez ztráty dostanou zpět a zhodnocené? Navíc, i kdyby všechny politické strany souhlasily a byla obecná shoda na této reformě, může při její současné konstrukci dojít v případě krizových ekonomických problémů státu k situaci, že „stát vše sebere“. Tak jak to udělalo Maďarsko a i v dalších zemích jsou v případě ekonomické krize tyto penzijní fondy velkým lákadlem. Není to tedy vůbec bezriziková cesta k bezpečnému příjmu v důchodovém věku.

Pro mě jistější cestou je zodpovědné finanční plánování budoucnosti a spoléhání na sebe, tedy na vlastní spoření na důchod formou osobního investování bez zásahu státu. Bezpečných prověřených a zároveň schůdných a nepříliš náročných cest je několik. Na začátku je třeba si uvědomit, že začít spořit na důchod je třeba co nejdřív. Optimálně hned, jakmile začnu vydělávat. A kolik? Optimálně mezi 3–5 % platu. Pak už záleží na znalostech, zkušenostech a rizikovém profilu každého investora. Pro většinu lidí je investování velkou neznámou a riskovat rozhodně moc nechtějí. Pro ty jsou vhodné takzvané fondy životního cyklu. Jedná se o přednastavené programy, které respektují životní cyklus člověka. Ten lze rozdělit z investičního pohledu na dvě období. Období vytváření úspor a později jejich ochrany a dalšího zhodnocení. Fondy životního cyklu tak v průběhu času automaticky přesouvají kapitál z „rizikovějších“ akciových aktiv do „bezpečnějších“ dluhopisových a peněžních aktiv podle životního období člověka. V době vytváření úspor, tj. dostatečně vzdáleného od důchodového věku investuje fond spíše do akciových instrumentů s větším zhodnocením a čím více se blíží konec investičního období, tím větší je podíl konzervativnějších instrumentů. To ony „zamykají“ výnos a chrání ho, aby následně umožnil klientovi rentu, kterou si naplánoval. Na počátku si tedy klient zvolí délku horizontu, po který chce investovat a pak již jen pravidelně každý měsíc zasílá zvolenou částku dovíraného fondu životního cyklu. Ten ji vhodně bez nutnosti dalšího zásahu klienta investuje a zhodnocuje a s postupujícím časem dle zvolené délky horizontu transformuje podíl akciových a dluhopisových složek. Tato realokace aktiv a přizpůsobení portfolia dle horizontu je hlavní výhodou tohoto způsobu spoření na stáří. Další výhodou je možnost minimální investice, již např. od 500 Kč měsíčně a přitom se již s takto malou částkou se dostane do širokého portfolia investic, takže diverzifikace je dostatečná a hlavně za normálních okolností s 500 Kč nedosažitelná. Nicméně se domnívám, že optimální investice se pohybuje mezi již zmiňovanými 3-5 % platu. Na dlouhodobém horizontu se pak projevuje i síla složeného úročení. A nespornou výhodou je bezpečnost těchto fondů. Jedná se o velké fondy, které mohou hůře zainvestovat, ale v podstatě nemohou zkrachovat. Díky přísnému oddělení majetku správce fondu od majetku fondu, klient nenese riziko správce a v případě jeho problémů se to nijak nedotýká majetku ve fondu. Většinou při problémech správce dojde k prodeji fondu a převodu pod jiného správce.

Čtěte články o spoření na PenizeNAVIC.cz: http://www.penizenavic.cz/sporeni

Při dodržení časového horizontu fondu životního cyklu se jedná o bezpečné celkem investování vhodné pro všechny rozumné investory. Určité riziko přichází pouze tehdy, když se klient rozhodne fond prodat před definovaným rokem. Ti, kteří dávají přednost „rychlejšímu“ zisku, rádi vědí o svých investicích vše podrobně a chtějí je aktivně ovlivňovat, může tento způsob zhodnocení financí připadat jako nudný a spíše se pustí do přímého investování. Většinou se jedná o zkušenější investory s většími časovými možnostmi a nižší averzí k riziku a ti mohou investovat například přímo do akcií vybraných firem, do komodit, kde je velký potenciál například v zemědělských komoditách, vodě, nových technologiích či distributorech plynu. Ale i zde platí, že s blížící se penzí je dobré přejít od rizikovějších akcií a akciových fondů ke konzervativnějším investicím tak, abyste svůj našetřený důchod neztratili v době, kdy jdou trhy dolů.