Pro optimismus na trzích není žádný důvod

I přes současný optimismus na trzích zůstávají stále pouze dvě možné cesty řešení. Buď Němci dají na záchranu eura více peněz nebo se rozpadne eurozóna. Proč?

V lednu předvedly akciové trhy bombastický růst. Akciový index S&P500 dokonce dosáhl nejlepšího lednového výsledku od roku 1989. Důvodem bylo snížení averze k riziku investory díky částečnému vyřešení fiskálního útesu a také odložení dluhového stropu v USA na polovinu května.

K dalšímu optimismu na trhu přispívá i evropský agregátní index aktivity PMI ve výrobě, který za leden vykázal zbrzdění propadu výroby, když vzrostl z prosincových 47,2 bodů na lednových 48,6 bodů. Investoři tak v poklidu odsunují rizika do pozadí a nasazují si růžové brýle. Optimismus tak podle různých indikátorů sentimentu nebo průzkumů dosahuje stejných hodnot jako v roce 2007, kdy jsme byly na prahu finanční krize. Optimismu také pomáhají objevující se články na finančích webech, které například predikují růst indexu DJIA na 20 000 bodů. Dalším vděčným a čteným tématem je  odražení Evropy od dna a predikce hospodářského růstu v Evropě v druhé polovině roku právě kvůli indexu aktivity PMI ve výrobě.

Podívejme se na index aktivity podrobněji. Přiložený obrázek ukazuje lednový index aktivity PMI ve výrobě ve vybraných evropských zemí. U šesti zemí došlo k růstu na x-měsíční maxima. Nutné je však upozornit, že hodnoty pod 50 bodů stále indikují kontrakci výroby. Naopak hodnoty nad 50 bodů představují expanzi výroby. Takže pouze Nizozemí vykazuje expanzi výroby a zároveň nová maxima.

Dále je zajímavé, že Itálie a Španělsko dosahují maxim a zároveň Francie je ve spirále směřující strmě dolů. Není se čemu divit, když tamní socialistická vláda není soukromému sektoru nakloněna. Navíc i Španělsko i Itálie jsou stále v kontrakci, která pouze v posledních měsících zbrzdila.

Další otázkou je pokračující výkonnost Německa. Pro představu Německo dosahuje historické minimální nezaměstnanosti na úrovni 6,8 procenta. Nemělo by Německo naopak zpomalovat, kdyby docházelo v Evropě k hospodářskému oživení? Vždyť se říkalo, že v letech 2010 až 2012 právě Německo rostlo na úkor periferie. Nemělo by tedy nyní docházet zpátky k přesunu výroby do Itálie a Španělska právě na úkor Německa? K ničemu takovému nedochází. Periferie a nyní do ní můžeme počítat i Francii je nekonkurenceschopná kvůli nefunkčnosti resp. neexistenci vyrovnávacího mechanismus, kterým vždy bylo oslabování nebo posilování lokální měny.

Kdo začal první mluvit o pozitivních vyhlídkách na druhou polovinu roku, se již asi nedovíme. Ale finanční média i odborníci přijmuly tento fakt s vděčností. Jsou tak schopni částečně vysvětlit současné akciové rallye a snižování averze k riziku.

 Osobně žádný výrazný pokrok v Evropě nevidím. Horký brambor v podobě finanční paniky vychladl a politici nejsou nyní ničím tlačeni provádět systémové změny. Místo toho jsme svědky otřesných ekonomických kroků francouzských politiků. Francouzské hospodářství je v žalostném stavu a právě z toho těží Německo, kam se přesouvá část výroby.  Jediné pozitivum je snad spadnutí hřebínku francouzského kohouta a Francouzi se snad začnou učit světové jazyky, kterým už jejich francouzština dávno není. A my ostatní se s nimi budeme schopni domluvit.

Španělsko údajně již vidí světlo na konci tunelu. Když slyším tyto věty, tak nevím, zdali mám brečet nebo se smát. Problémů má Španělsko více jak dost a bez mezinárodní pomoci by už dávno zbankrotovalo. V Katalánsku vyhráli volby separatisté strany, které chtějí vyhlásit referendum o separaci tohoto nejvýkonnějšího španělského regionu. Banky dostávají mezinárodní finanční pomoc. Centrální vláda pravděpodobně dostane odklad od EU pro dodržení rozpočtových deficitů. Nezaměstnanost převyšuje 26 procent. Nesplacené úvěry činí přes 11 procent celkového úvěrového portfolia.

I přes současný optimismus na trzích zůstávají pro Evropu stále pouze dvě možné cesty řešení. Buď Němci dají na záchranu eura resp. problémových států více peněz. Dodatečná suma musí být daleko násobně vyšší než je současný příspěvek Německa do ESM. Zde je otázka, zdali Němci budou ochotni více zaplatit. Druhá varianta je částečný nebo úplný rozpad eurozóny.