Sněmovna poslala do závěrečného čtení novelu chránící spotřebitele

PRAHA (MEDIAFAX) - Usnadnit přeshraniční nabídku a poptávání spotřebitelských úvěrů, ale také chránit spotřebitele před nekalými praktikami by měla vládní novela zákona o spotřebitelském úvěru. Tu v pátek poslanci posunuli po obsáhlé diskuzi do závěrečného čtení.

"Návrh zákona má za cíl ochránit spotřebitele, kteří užívají produkt spotřebitelského úvěru. Prosím, nepleťme si se zákonem o lichvě," uvedl v krátkosti normu ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09).

Podle Víta Bárty z Věcí veřejných, který novelu dlouhodobě podporuje, by případné přijetí zákona omezilo nekalý lichvářský trh.

S tím však nesouhlasí Boris Šťastný (ODS), který proti normě v pátek nejvíce vystupoval: "Principielně tento zákon elementárním způsobem porušuje klasické konzervativně-liberální pravidlo, že za smluvní vztahy jsou odpovědné strany. Jestliže podepíši podmínky, které jsou pro mě nevýhodné, a pokud jsem měl dostupné informace, což už podle aktuální úpravy mám, tak jsem nezkušený, nezodpovědný, možná hloupý a udělal jsem chybu. Ale je to moje chyba. A stát do toho nemá právo vstupovat."

Šťastný se podle svých slov po pro pravici velmi neúspěšných podzimních volbách rozhodl vystupovat na obranu konzervativně-liberálních hodnot i u jiných norem, než jsou zdravotní, které spadají do jeho odborné působnosti.

"S tím, co řekl kolega Šťastný, se nedá z 99 procent souhlasit. Spotřebitelské úvěry jsou velmi často oblastí, kde se právo výrazně zneužívá. A to nejen kvůli nevědomosti spotřebitelů, ale také kvůli síle, kterou má druhá strana. Ta ochrana má smysl, samoregulace v tomto případě nefunguje," oponoval šéf poslanců ČSSD Jeroným Tejc.

Podle sociálních demokratů je v lepší pozici vždy věřitel a nemůže být tedy řeč o žádném rovnovážném vztahu.

Norma reaguje na některé praktiky, kdy v leasingových smlouvách není zakotveno ani právo, ani povinnost nájemce koupit najatou věc na konci leasingu, ale ve smlouvě je pouhá možnost pronajímatele tuto najatou věc nabídnout nájemci ke koupi.

Úprava posiluje princip zodpovědného úvěrování a ochranu spotřebitele před praktikami, kdy věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet a propadne tak zajištění úvěru. Věřitel by tak při posouzení úvěruschopnosti musel vzít v potaz jak současnou situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (například předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.).

Předloha dále zpřesňuje některé definice, například stanoví, že ručení věřitele se musí uplatnit na základě formálního právního úkonu, nikoli jen na základě neformálního příslibu či ústního ujištění. V případě, kdy odměnu zprostředkovatele platí přímo spotřebitel, musí být ve smlouvě obsaženo i ujednání o odměně zprostředkovatele. Sankcí za nedodržení povinných náležitostí formy je podle návrhu neplatnost této smlouvy.

Zákon zavádí povinnost, aby spotřebitel dostal smlouvu a mohl odstoupit bez jakékoli sankce od smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud ve 14denní lhůtě od uzavření této smlouvy nedošlo na jejím základě ke sjednání spotřebitelského úvěru.

S ohledem na některé praktiky novela umožní kromě odstoupení od smlouvy také následné zrušení smlouvy o doplňkových službách, jako je například životní pojištění.

Předloha také zakazuje použití směnky nebo šeku ke splacení nebo k zajištění splacení spotřebitelského úvěru. Za případnou škodu vzniklou spotřebiteli porušením tohoto ustanovení odpovídá společně a nerozdílně věřitel i zprostředkovatel spotřebitelského úvěru.

Předloha reaguje i na praktiky, kdy věřitelé na dlužnících požadují zajištění ve výši, která bývá ve výrazném nepoměru k hodnotě pohledávky.

Úprava by také měla zredukovat situace, kdy spotřebitel je při nabízení, sjednávání nebo zprostředkování o úvěru odkázán na telefonní čísla, která jsou zpoplatněna vysokými sazbami tak, že hovory stojí tisíce, někdy i desetitisíce korun.

Za porušení zákona budou moci orgány dohledu, kterými jsou Česká národní banka a Česká obchodní inspekce, uložit pokutu až do výše 20 milionů korun. Spotřebitel se bude moci svých práv domáhat u finančního arbitra.

Novela by měla po schválení sněmovnou, Senátem a prezidentském podpisu nabýt účinnosti 1. ledna 2013.

Filip Nachtmann, Miroslav Kynčl, nachtmann@mediafax.cz