Itálie nedopadne jako Řecko, tvrdí Marc Chandler, šéf měnových analýz ve společnosti Brown Brothers Harriman. Určitá podobnost mezi Itálií a Řeckem, kde už investoři prakticky čekají na oficiální vyhlášení bankrotu, však existuje. Nebezpečný je především dopad případného krachu Itálie na celou evropskou ekonomiku. Italský dluh je totiž větší než řecký, irský, španělský a portugalský dohromady.

Dluhové břemeno Itálie - třetí nejvyšší na světě, hned za USA a Japonskem - rýsuje hluboké vrásky na čelo zejména Mezinárodnímu měnovému fondu a vedení Evropské unie, které mají zatím zkušenosti jen se zachraňováním malých periferních ekonomik.

"Palebná síla" záchranného fondu EFSF je podle mnoha analytiků nedostatečná, pokud začnou žádat o pomoc tak velké ekonomiky jako Itálie.

"Ve chvíli, kdy Itálie nebude schopna sehnat peníze na finančních trzích (jako ostatní periferní ekonomiky), ani MMF s Evropskou unií nebudou schopné sehnat pro Italy dost peněz na rok 2012," varuje Chandler. "Obecně vzato je na tom ovšem Itálie lépe než Řecko."

Chandler své tvrzení opírá o pět faktorů.

1. Průměrná splatnost italských dluhů je mnohem delší než těch řeckých, což v praxi znamená, že jakýkoli růst výnosů není pro Itálii problémem bezprostředním. Teprve po určitém čase se zvýšené úroky začnou promítat do jejího dluhového břemene.

2. Itálie je schopna vybrat na daních mnohem více, než jsou její náklady na dluhovou službu, i kdyby musela hypoteticky platit úrok ze VŠECH svých dluhů ve výši 7 %.

3. Celkové dluhové břemeno Itálie (soukromý a veřejný dluh) je relativně nižší ve srovnání s vyspělými zeměmi.

4. Více než polovina dluhu je držena domácími subjekty, což vládě dává trochu více "manévrovacího prostoru". Například dluhopisové swapy mohou být domácím institucím de facto vnuceny tím způsobem, že budou muset držet více státních dluhopisů například v portfoliích penzijních fondů.

5. Itálie má další zdroje bohatství. Země má velké zlaté rezervy, čtvrté nejvyšší na světě.

"Poslední bod platí i pro Evropu jako celek. Ostatní zdroje jsou v celé Evropě (nejen v Itálii) dostatečné na to, aby si s dluhovou krizí dokázala poradit sama," myslí si Chandler.

Záleží tedy jen na koordinaci a odhodlání Evropy při řešení současných problémů. Peníze z Číny a dalších mladých ekonomik nejsou podle Chandlera potřeba, pokud Evropa bude táhnout za jeden provaz.

"Italský problém je především krizí důvěry, ne platební (ne)schopnosti," uzavírá analytik BBH.

 20 bank, které neustojí bankrot PIIGS