Pavel Kohout: Fotovoltaický amatérismus

Těchto nástrojů stát v hojné míře používal. Je otázka, zda to bylo správné, či nikoli, ale nikdy se nestalo, že by naskočil obrovský nekrytý účet jako v případě fotovoltaiky. Investiční pobídky lze manažersky udržet v určitých mezích. Příjemci na ně nemají nárok ze zákona.

Druhou variantou je dotace na jednotku. Tento mechanismus se praktikuje zejména u stavebního spoření a penzijního připojištění. Lze stanovit horní limit podpory. Měsíčně tedy dostanete na penzijní připojištění příspěvek maximálně 150 Kč. Tento limit chrání veřejné finance před bezbřehostí nároků na podporu. Třetí formou dotací jsou cenové regulace. Ze všech variant ta nejškodlivější. Deformuje trh. Ceny v tržní ekonomice nesou informaci. Jsou-li pokřiveny, informace je zkreslena. Tím však výčet nevýhod nekončí. Náklady způsobené regulací cen se přenášejí na soukromé subjekty nerovnoměrně. Zatímco investiční pobídky byly financovány všemi daňovými poplatníky adekvátně jejich příspěvku do státního rozpočtu, cenovou regulaci si „odskáče“ někdo více a někdo méně.

Například na regulaci nájemného nejvíce prodělali nájemníci v „tržních“ bytech, jelikož platili nájemné zkreslené směrem nahoru v důsledku existence velkého objemu „regulovaných“ bytů.

Pokračování článku najdete na http://www.finmag.cz/clanek/22568/