Tomáš Sedláček: NERV II - Impérium vrací úder

Právě dnes startuje „natáčení“ NERVu číslo dvě. Imperativ doby je jiný, než byl před rokem: krize se, zdá se, přestěhovala z ekonomiky na rovinu státu. Pokud tedy v prvním poločase měl stát krvácet na úkor ekonomiky – tedy obrazně řečeno stát daroval peníze (krev ekonomiky) do ekonomiky, dnes je situace přesně opačná: Ekonomika musí provádět transfuzi krve (peněz) zpět státu. Pokud zpočátku byla pacientem ekonomika a doktorem stát, teď je pacientem stát a doktorem ekonomika. Jsem dalek toho tvrdit, že ekonomika je zcela na nohou a v pořádku, ale rozhodně můžeme říci, že z dvojice trh–stát, je dnes nemocným mužem spíše stát.

Proč nedokážeme využít odborníky?

I s ohledem na to, co píši výše, upřímně nerozumím ministrům, kteří si podobný NERV nezřídili pro svůj vlastní úsek. Proč nemůže existovat NERV pro kulturu, dopravu, průmysl, školství, zdravotnictví atd? Proč vychováváme odborníky na slovo vzaté, pokud je pak nedokážeme sami využít? Tak třeba v kultuře se umělci a lidé z kulturního průmyslu už roky hádají se svým ministrem, ať je jím kdokoliv. Proč je tedy nepřibrat k rozhodovacímu stolu? Politik nebo politička přece v žádném případě nemusí být experty na dané téma: jen se jimi musí umět obklopit.

Ministr má přijít s vizí, politickým mandátem, odolností vůči vlastnímu ministerstvu (které mu bude často tvrdit, že NIC nejde změnit) a diplomatickou zkušeností danou vizi prosadit. Politik, by pak měl umět sehnat nezávislé a apolitické odborníky, se kterými se poradí a kteří společnou vizi domyslí do konce. Měl by také umět mluvit s lidmi tak, aby dokázal svou vizi obhájit.

Odpovědnost politika je zkrátka jiná než odpovědnost expertů. Zatímco „znalci“ připravují varianty a jejich možné dopady, politik rozhoduje. Nevyužít expertů, kteří jsou státu k dispozici a navíc pracují zdarma, i v jiných oblastech, je zkrátka do nebe volající hřích. Chce-li tato vláda opravdu provádět reformy a chce-li je dělat dobře, bez expertů, kteří je pomohou připravit, se prostě neobejde.

Za prvé více hlav, více vymyslí. Za druhé je lépe dělat crash-testy uvnitř továrny (ministerstva), dokud je stále čas na opravy slabin, než vypustit zákon, který neprošel expertní debatou, a problémy řešit až za plného provozu. Za třetí – kdo jiný než experti se má podílet na tvorbě zákonů v dané oblasti? Jinak se každý ministr vystavuje nebezpečí, že se nechá přesvědčit nikoli experty, ale lobisty. Jistě hrozí i nebezpečí, že se nechá zlobovat expert, ale to nebezpečí je mnohem menší a představa, že by nějaký lobista přemluvil deset expertů v dané oblasti, je opravdu úsměvná. Za čtvrté, změny by se neměly prosazovat silou, ale konsensem. Za páté, veřejnost bude mít v danou reformu mnohem větší důvěru, pokud vzejde z dílny nestranných odborníků (nebo s nimi bude aspoň konzultována). Za šesté, experti si svou kritiku nechají přímo k jednacímu stolu a nebudou pak nuceni zákon kritizovat veřejně: buď se jim podaří přesvědčit o své pravdě zbytek expertů, nebo nikoli. A pokud nikoli, mají pak mnohem menší mandát zákon pak kritizovat před laickou veřejností.

Neustále se hovoří o propojení soukromého sektoru s akademickou sférou – a je to na místě a je to určitě potřebné, ale proč také takto nepropojit i veřejný sektor? Pamatuji si, jak se osvědčili studenti, které jsem vládě a každému členovi NERVu nabídl. Mnoho z nich s danými experty spolupracuje dodnes a práce NERVu by bez nich byla mnohem (až se mi skoro chce říci nepředstavitelně) složitější.

NERV bez nervů

Práce NERVu II už jistě nebude tak hektická jako práce NERVu prvního – zato by mohla být systematičtější a dlouhodobější. Myslím, že politikům, kteří všechno věděli nejlépe a obklopovali se maximálně tak leda lobisty, na chvíli odzvonilo.

Dobré věci pomůže rád každý. Už jen to, že daný ministr kolem sebe dokáže shromáždit (a udržet!) odborníky, svědčí o jeho kvalitě. Pokud se odborníci naučí naslouchat sobě navzájem a politici jim, naděje pro lepší věci není úplně mrtvá.