IPB a akademické otázky

Bylo uvalení nucené správy, faktické vyvlastnění a bleskový prodej tím nejlepším, co se dalo dělat? Anebo šlo o loupež za bílého dne? Jak se ukázalo v roce 2008, znárodnění a prodej bank nebyly specialitou jen Zemanovy vlády. Za jistých okolností je zkrátka třeba jednat bez skrupulí.

Dodnes se však nepodařilo vyvrátit podezření, že kdosi mocný tehdy využil slabosti IPB a prakticky ji věnoval ČSOB, respektive belgické skupině KBC. Sled okolností byl tak výmluvný, že málokdo uvěří úplné čistotě operace.

Byla tedy IPB špatně řízena a zralá na krach? Ano. Bylo možné její převzetí zařídit lépe? Opět ano.

Nemohu si odpustit osobní příhodu z oné doby. Šel jsem na poštu zaplatit složenku. Vedle u okénka Poštovní banky (tehdy součást IPB, nyní ČSOB) stála atraktivní blondýna, zřejmě něčí nákladná milenka. Dožadovala se vydání značné peněžní částky (ani dodržování diskrétní zóny nedokázalo odfiltrovat pronikavý tón jejího hlasu). Pak přispěchal její sponzor. Nejdříve zvučným basem seřval ji („Kolikrát jsem ti říkal, aby sis dávala peníze do nějaké slušné banky!“) a pak se pustil do nešťastné pokladní.

Tento příběh skončil happy endem. Ne pro pokladní, která skutečně požadovanou hotovost postrádala a ke zhroucení měla skoro stejně blízko jako IPB, ale pro vkladatele. Jejich účty v plné výši zaručil stát. Run na IPB byl odvrácen. V téže době jsme vedli s kolegou makroekonomickým analytikem akademické úvahy na téma, jak by takovou bankovní krizi řešila ECB. Diskuzi jsme považovali za čistě akademickou, jelikož západoevropské banky působily dojmem kompaktní ocelové bezpečnosti. Jak by mohly krachovat banky ve státech jako Francie, Nizozemsko, nebo dokonce Německo, kde se nekrade za bílého dne a kde funguje risk management!

Odpověď známe. Evropské vlády se zachovaly podobně jako ta Zemanova: nalily peníze a zvýšily garance za vklady. Rozdíl byl v tom, že Zemanova vláda byla relativně málo zadlužena a za IPB se mohla zaručit bez ohrožení platební schopnosti. Některé nynější vlády, třeba španělská, na tom jsou hůř. A jelikož část tamního bankovnictví připomíná IPB před krachem, jsou v sázce i španělské veřejné finance.

A pak se řekne akademická diskuze. Španělské dluhopisy začínají připomínat ty řecké začátkem roku 2010. Mimochodem, už jsem vám říkal, abyste své peníze dávali do nějakých slušných cenných papírů?

Autorem článku je Pavel Kohout.