Fórum ZK: Krize neskončila, problémy trvají

V úvodu vystoupil k hlavnímu tématu Čeká nás krach veřejných financí? ekonom Jan Švejnar. Podmínkou úspěšné konsolidace veřejných financí je obnova hospodářského růstu, který se projevuje velmi zvolna. Problém je v tom, zda nadále zvyšovat vládní výdaje, anebo je naopak výrazně omezit. Růst deficitu pociťují téměř všechny země. Česká republika v tomto srovnání na tom není nejhůře. Jak postupovat v případě dluhu? Stav není zcela kritický, deficit není tak vysoký.

O situaci v našem regionu a o prognózách ekonomického vývoje rozvíjejících se zemí na fóru promluvil Kaspar Richter, zástupce Světové banky. Podle jeho názoru je Česká republika schopna financovat veřejný dluh poměrně levně. Je třeba mít rozumnou fiskální politiku, abychom dosáhli trvalé stability. V roce 2013 by Česká republika mohla mít třetí z nejnižších deficitů v Evropě po Rakousku a Belgii. Vláda musí podporovat poptávku, aby si zvýšila příjmy rozpočtu a při růstu měla možnost splácet úrok.

Nikos Christodoulou, analytik společnosti Accenture, seznámil se situací v Řecku, ve kterém došlo k hlubokému propadu veřejných financí. Deficit 12,7 % je nejvyšší v Evropě. Veřejný dluh se zvýšil vstupem Řecka do Eurozóny. Díky nízkým úrokovým sazbám byl veřejný dluh nízký, ale krizí se zvýšil. Je to i krize kredibility, která je daná tím, že Řecko uveřejňovalo zkreslená data. V Řecku je malá flexibilita pracovní síly a slabá vláda. Stalo se tak nejslabším článkem EU. Útok spekulantů na Řecko může položit základ pro útok na Portugalsko a podobné země. Program snižování deficitu je tvrdý, týká se uzavírání ztrátových podniků a drastického snížení daní. Aby se obnovila důvěra, vytvořila vláda parlamentní rozpočtovou kancelář a další instituce. Zatím Řecko z EU cítí jen ústní podporu. Spíše bude nutné, aby na sobě pracovalo samotné Řecko. Nyní si půjčilo mnoho miliard na velmi vysoký úrok.

O současném stavu veřejných financí v České republice hovořil náměstek ministra financí Bohdan Hejduk. Největší problém byl loni snížený daňový příjem a snížení pojistného na sociální zabezpečení. Jednou z hlavních příčin je odkládání restrukturalizace státního rozpočtu. Tím se neúměrně zvyšují mandatorní výdaje - od roku 2000 se např. zvýšily sociální transféry o 74 %, do zdravotnictví o 90 %. Česká republika by měla specifikovat výrazné snížení rozpočtu do roku 2013. V roce 2010 se podařilo snížit schodek na 5,3 %, v dalších letech se ovšem zvýší na 5,6 % resp. 5,5 %. Vláda pokládá snižování rozpočtu za svou prioritu a promítla to i do konvergenčního programu. Snižování by mělo představovat 1 % ročně. Jde hlavně o snižování výdajů rozpočtu, které by měly do roku 2012 klesnout o 42 %. Dlouhodobá udržitelnost veřejných rozpočtů je slabým místem a bez reforem, zejména důchodové, je neřešitelná.

O finanční krizi a výzvách pro měnovou politiku hovořil člen bankovní rady ČNB Robert Holman. Připomněl, že inflační cílování je nejlepším řešením pro stabilizování měnové politiky. Na finanční krizi zadělávala příliš uvolněná politika americké centrální banky (Fed). Nízká spotřebitelské inflace vedla k nízkým úvěrovým sazbám a tím napomohla růstu úvěrům zejména hypotečním. Měnová politika se má řídit metodou předběžné opatrnosti. Aby bylo inflační cílování úspěšné, je třeba do inflačního cíle zahrnout i ceny nemovitostí, a to je zatím pouze ve stadiu koncepčního řešení.

V diskusi k úvodnímu tématu vystoupila řada ekonomů a analytiků. Podle Kamila Janáčka, hlavního ekonoma Komerční banky, v případě, že vláda nebude deficit snižovat, sníží se rating České republiky a dopadne to tvrdě především na podniky zdražením úvěrů a následně i na domácnosti. Investiční bankéř Ondřej Jonáš upozornil, že není deficit jako deficit. Zaujalo ho, že Řecko založilo parlamentní orgán pro rozpočet. Sám u nás takovýto úřad pro rozpočet prosazuje. Existuje např. i v Dánsku, Finsku a Holandsku. U nás nikdo účelnost výdajů neposuzuje. David Marek z Patria Finance upozornil, že fiskální politika se musí přizpůsobit změnám globální ekonomiky, nejde jen o to balancovat příjmy a výdaje. O běžných problémech rozpočtu se již mluvilo tisíckrát a nic se nezměnilo. Řešením by mohlo být přijetí zákona o vyrovnaném rozpočtu. Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank, tvrdí, že máme vládu, která žádnými reformami neprošla, je zkorumpovaná a kvalita vlády tak brzy začne negativně ovlivňovat konkurenceschopnost ekonomiky. Je proto třeba zásadním způsobem posílit koncepčnost vlády. Mizerná kvalita státní správy nás může dovést až do Řecka. Jan Mládek z Fontes Rerum řekl, že fiskální otázky nebyly příčinou světové finanční krize. Vznikl obrovský účet, který bude muset někdo zaplatit. Pokud se neobnoví světová poptávka, budeme mít deficity, jaké máme. Luděk Niedermayer z Deloitte uvedl, že nízký ekonomický růst nám příliš nedovolí snižovat rozpočtové schodky a dluhová služba nás bude drtit. Dluhy zaplatíme my, respektive firmy, které své náklady přenesou na nás. V měnové politice by přijetí eura mělo být naší prioritou. Vladimír Pikora z Next Finance si myslí, že se eura nedočkáme ani do roku 2017 a že o nás Eurozóna už ani nebude stát. Euro u nás možná bude tak za 20 let. Teoreticky to ani jinak není možné. I bez toho koruně vděčíme za mnoho. Ekonom Valtr Komárek navrhl, aby se pohled na veřejné finance nezužoval jen na rozpočet a byla vidět snaha, aby byl finanční systém rozebírán komplexně.

Dalším tématem fóra byla rostoucí nezaměstnanost. Prvním řečníkem byl Miloš Zeman. Podle něj jsme fascinováni ukazatelem HDP. Jeho dominantní část se skládá ze spotřeby, ať občanů nebo vlády. Jen část tvoří investice a exporty. Navrhuje jako hlavní indikátor krize nezaměstnanost a ne HDP. Rozumná hospodářská politika by neměla dramaticky preferovat spotřebu, která nás hlouběji zavádí do krize, ale investice, které nás z krize dostanou. Investice pomohou nezaměstnanost snižovat. Uvědomme si, že práce je tady dost, lidí je tady dost, jenom chybějí peníze. Ty lze najít v rozpočtu. Čím dříve si uvědomíme, že cesta, po níž jdeme, vede do zkázy, protože neinvestujeme, tím pro nás bude lépe.

Dále k tomuto tématu vystoupil ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka. Krize nepostihuje jen méně kvalifikované pracovníky, ale i absolventy. Dnes, kdy zde sedíme, pravděpodobně nezaměstnanost dosáhla celých 10 procent. Podle propočtů by ještě mohla letos nezaměstnanost stoupnout o 1 %. Snižování míry nezaměstnanosti začne nejspíš až příští rok. Cestou ke snižování nezaměstnanosti jsou investice do vzdělání. Vznikne potřeba nových profesí a nových kvalifikací. Pokud na to nebudeme připraveni, nebude mít náš pracovní trh pracovníky pro nové profese a budeme je muset dovážet. V oblasti technického vzdělání, kde bude největší potřeba, máme velmi málo absolventů. Nyní obchází Evropou téma mladých, pokud tuto problematiku nebudeme řešit, nastanou problémy.

Dále k tomuto tématu vystoupil Jaroslav Hanák, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Nevidí nikde pozitivní signály. Krize pokračuje a růst nepřichází. Krize je příležitost pro dobré firmy, ale v dobrých oborech. Česká republika je díky podnikatelům v řešení krize na úrovni Dánska, Belgie a Rakouska. Nezaměstnanost bude možná až 11 %, protože nebudou zakázky. Jen 12 % podniků předpokládá, že bude nabírat pracovní síly. V nejhorší pozici jsou dnes absolventi, bohužel se budeme muset zbavovat i kvalitních zaměstnanců. Základní pravidlo podnikatele je pomoz si sám a na stát nespoléhej, nepomůže ti. Po volbách se dá očekávat i zhoršení podnikatelského prostředí a bude tak ještě hůř. S korupcí se setkal každý z českého byznysu, radit nám mají Američané, ale jak chtějí na Čechy vyzrát, když je neznají. Jedinou realitou je pravda, že krize neskončila. Svaz průmyslu a dopravy je připraven vytvořit zásady pro budoucí roky ekonomiky a jít s ní za politiky.

V panelové diskusi vystoupil personalista Jan Bubeník, který by uvítal lepší komunikaci mezi veřejnou správou a manažery, aby byly lépe nastaveny pracovněprávní parametry a usnadnilo se obsazování míst. Jiří Rusnok, prezident Asociace penzijních fondů, říká, že buď se vydáme na sever, nebo na řecké ostrovy. Ve veřejných financích bychom měli mít prostor, abychom mohli reagovat na problémy vyvolané krizí. Měli bychom si testovat nabídky na veřejné zakázky, aby nebyly tak předražené. Nedělejme si iluze, že oživení kolem 2 % začne tvořit nová pracovní místa. To nastane až při růstu kolem 4 %. Pavel Sobíšek z UniCredit Bank uvedl, že napětí na trhu práce zvyšuje rostoucí počet ekonomicky aktivních osob. Krize se nejdříve projevila snížením odpracovaných hodin, teprve pak propouštěním. V letech 2005 až 2008 se podíl cizinců na celkové zaměstnanosti zdvojnásobil. Počet zaměstnanců dramaticky klesá, počet osob samostatně činných naopak roste. Bývalí zaměstnanci se stávají agenturními zaměstnanci. Radek Špicar ze Škody Auto upozornil na problém nedostatku absolventů technických škol, kterých má Škodovka málo a bude jich potřebovat stále více. Zasazuje se o zavedení školného na vysokých školách, které by pomohlo strukturovat poptávku po typech

škol. Rovněž by zaměstnanosti pomohlo zavádění alternativních forem pracovní doby. Protože nemáme euro, přicházíme o investice. Prezident Agrární komory ČR Jan Veleba uvedl, že v důsledku krize se nesnižuje jen zemědělská produkce, ale i počty pracovníků. Ze tří produkčních krajů Vysočina, Pardubického a Jihomoravského odešlo 24 tisíc pracovníků.

Na začátku druhé části představil Jan Švejnar analýzu současného stavu trhu práce v České republice, kterou zpracoval Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu IDEA při CERGE-EI. Analýza nehodnotí situaci v nezaměstnanosti jako katastrofální, pro oživení však bude třeba zvýšit flexibilitu pracovního trhu. Aby byl zájem vytvářet nová místa, je zapotřebí, aby se firmy mohly rychleji zbavovat pracovníků, kteří jsou pro ně neperspektivní.

Velkou pozornost vzbudilo vystoupení Markku Markkuly z Finska. Malé země by se neměly rozhodovat samy, ale orientovat se podle jiných zemí. Inovace nám zajišťovaly padesátiprocentní růst našich investic. Soustředili jsme se jen na několik málo aktivit, které mohou společnosti zaručit růst. Příkladem je Univerzita Alvara Aalta v Helsinkách, kde je skloubena věda, technologie, umění do jednoho byznysu. Jde o součinnost a řešení velké řady procesů. Za několik let jsme dosáhli toho, co jsme chtěli na počátku. Podobná opatření by pomohla i České republice. V oblasti informačních technologií je rating Finska a Česka propastný a dosahuje desítek procent. Vynikající je ve Finsku podpora vlády, bez toho nelze žádný stav změnit. Neustále je třeba promýšlet potřeby společnosti, jak je naplnit a systém vzdělávání neustále těmto potřebám přizpůsobovat. Kritickým faktorem pro úspěch je reagovat na poptávku, porovnat to nejlepší a dokázat to aplikovat. Každá univerzita by se měla na něco zaměřit, hlavně v malých zemích, ale mělo by to zajímat i ostatní země. Ve Finsku získává školství 3 % HDP, cílem je dosáhnout 4 %.

Rektor Vysoké školy ekonomické Richard Hindls seznámil se současnými trendy univerzitního vzdělávání u nás. Stále převažuje důraz na znalosti a méně na schopnosti praktického řízení procesů a lidí. Počet vysokoškoláků prudce vzrostl – ze 14 % v roce 2000 na 43 % v roce 2009 a je již téměř srovnatelný s Evropou. Profil absolventů by se měl však mnohem více přiblížit potřebám firem a požadavkům jejich praxe. Žádoucí by bylo na školách rozvíjet projekty, do nichž by byli více zapojeni podnikatelé a firmy. Existuje i riziko přehřátí sektoru terciárního vzdělávání – budeme mít více absolventů než bude společnost potřebovat. Pro školy je problémem, že není vyřešen systém vícezdrojového financování.

Vladimíra Dvořáková, profesorka VŠE, upozornila v panelové diskusi, že naše univerzity, na rozdíl od západních, nejsou schopny nabídnout vzdělání na klíč, podle individuálního profilu studenta. U nás někdy nevíme, pro koho absolventy vychováváme a trh nám v tom nepomáhá. Slyšíme pořád o tom, jak to dělají v zahraničí, ale u nás se nic nemění. Pavel Kafka, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, poukázal na to, že nemáme přesné analýzy ekonomických a politických procesů a pak ani nejsme schopni řadu závažných problémů řešit. Klub manažerů roku ve svém stanovisku řekl, že vzdělávání není v současnosti konkurenční výhodou České republiky. Měli bychom se zamyslet, zda opravdu máme kvalitní školský systém. Ve společnosti je třeba změnit její vztah ke vzdělávání.

Podle Valtra Komárka u nás vzdělanostní společnost a ekonomika neexistuje. Školy nabobtnaly studenty, ale učitelů je méně, než bylo. To, co vypadá jako nárůst vzdělanosti, je jen módním extempórem. Studentů již máme jako na Západě, ale úroveň vzdělání neustále klesá. Tyto otázky je dnes třeba v klidu diskutovat. Totéž se týká výzkumu a financování školství. Ondřej Štefl, ředitel SCIO, si myslí, že účelem vzdělání není jen ekonomická prosperita. Bez kulturní úrovně bude i nejvyšší vzdělání k ničemu. Poprvé v historii lidstva má škola připravit lidi pro svět, který si nedovedeme představit. Máme připravovat absolventy pro trh, který bude za pět let, za deset let, za patnáct let? V letošním roce máme ve školách 1500 studentů, kteří se připravují na povolání skláře. Ví někdo, co s nimi bude?

Tím už diskuse přešla na téma vzdělanosti jako předpokladu cesty k prosperitě. Jan Mühlfeit, ředitel Microsoftu, ve svém vystoupení uvedl, že to, co tato země udělá dnes pro konkurenceschopnost, nám může přinést do pěti let pozoruhodné výsledky. Svůj příspěvek nazval Vraťme českého lva tam, kam historicky patří. S ohledem na demografický vývoj, omezené zdroje nemáme jinou šanci, než vsadit na vzdělanost, vědu a výzkum. Ochrana starých pracovních míst se musí změnit v ochranu zaměstnanosti. Všechny systémy se musí stát flexibilnějšími. Dnes může hrát česká ekonomika roli mostu mezi Evropou a Asií, především Čínou. Musíme být atraktivní pro investory a zdravě agresivní v exportu. Dlouhodobě se můžeme živit prodejem myšlenek, jinými slovy špičkovými výrobky.

Petr Kužel, prezident Hospodářské komory ČR, nazval svůj příspěvek Vzdělanost jako šance. Když stát nemá hospodářskou politiku, nemůže mít ani politiku vzdělávání. Vzdělání je důležité pro stát a sám stát by si to měl uvědomovat. Měli bychom vědět, jakou pracovní sílu trh potřebuje. Všude v Evropě se řídí demografickými plány. Výsledek u nás je ten, že máme příliš velký počet středních a vysokých škol. Potřebovali bychom naopak mnohem větší počet odborných škol. Máme mnoho absolventů, ale firmy nemohou sehnat pracovníky, které mohou skutečně použít. Musíme být odborně na výši, abychom udrželi atraktivitu země. Máme jedny z nejlepších zaměstnanců na světě a měli bychom to také světu dokázat.

Podrobnější informace o programu VI. Mezinárodního ekonomického fóra Zlaté koruny a o obsahu jednotlivých vystoupení jsou uvedeny na www.zlatakoruna.info/forum.

Generálním partnerem VI. Mezinárodního ekonomického fóra Zlaté koruny je OVB Allfinanz a hlavním partnerem Českomoravská stavební spořitelna.

Kontakt pro novináře:

Jaroslav Brož

e-mail: broz@zlatakoruna.info

mobil: 602 27 85 85

Partneři VI. Mezinárodního ekonomického fóra Zlaté koruny

Generální partner: OVB Allfinanz, a.s.

Hlavní partner: Českomoravská stavební spořitelna

Partneři: Raiffeisenbank, VISA, TOP HOTELS GROUP, Ipsos Tambor, Pieroth, Česká televize, ČT24,

Hlavní mediální partneři: MF DNES, iDNES, Český Rozhlas 1 – Radiožurnál, Český Rozhlas - Rádio Česko

Mediální partneři: Kurzy.cz, Akcie.cz, Finance.cz, Peníze.cz, Měšec.cz, Podnikatel.cz, NEWTON Media, Česká informační agentura

Odborní partneři: Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora ČR, Agrární komora ČR, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, CFO Club, Prague Business Club, Vysoká škola finanční a správní, CERGE-EI, IDEA, Praha, Asociace pro kapitálový trh ČR, Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR, Česká manažerská asociace, Asociace realitních kanceláří ČR, Asociace českých pojišťovacích makléřů

Konferenční techniku zajišťuje: ProMoPro

Online přenos zajišťuje: MediaWork

Organizátor: pdMEDIA, s.r.o.

Generální partner fóra, společnost OVB Allfinanz, a.s., je přední finančně poradenská společnost, působí na českém trhu od roku 1993 a je dceřinou společností německé OVB Holding AG. V současné době má v ČR téměř 900 tisíc klientů a spravuje více než 1,8 miliónu smluv. Klientům je k dispozici celorepubliková síť kvalifikovaných poradců - pojišťovacích a investičních zprostředkovatelů. Mateřská společnost OVB Holding z německého Kolína nad Rýnem vznikla v roce 1970 na základě myšlenky poskytovat soukromým klientům obsažné, individuální a komplexní majetkové a finanční poradenství. V současné době působí prostřednictvím dceřiných firem v dalších 13 zemích Evropy.

OVB Holding AG se sídlem v Kolíně n. Rýnem je jedním z předních evropských poskytovatelů finančních služeb. Od založení v roce 1970 je klíčovou činností společnosti finanční poradenství, které se soustřeďuje na individuální potřeby klientů - především domácností - v oblastech pojistné ochrany, v otázkách majetkového poradenství, zaopatření na stáří a získávání nemovitostí. V současnosti poskytuje v Evropě poradenství 2,8 miliónu klientů a spolupracuje s více než 100 renomovanými produktovými partnery. OVB Holding AG nyní působí celkem ve 14 zemích, přičemž pro OVB pracuje přes 4800 aktivních spolupracovníků. V roce 2008 dosáhl OVB Holding, obchodovaný od června 2006 na Frankfurtské burze (Prime Standard), celkových provizních příjmů ve výši 260,2 mil. Euro a EBIT ve výši 28,8 mil. Euro.