Trnitá cesta z patentového bludiště

Začněme od druhé otázky. Jak známo, českých patentů je málo, a i když se ve většině médií dočtete, že jedním z důvodů je jejich nákladnost, obecně to neplatí. Pokud se spokojíte s ochranou svého vynálezu pouze na českém území, pohybují se náklady na jeho získání i udržování v řádu tisícovek korun. Mezinárodní průmyslová ochrana je samozřejmě nepoměrně dražší, ale tím stejně nelze vysvětlit, proč Češi patentují tak málo.

Kvantita i kvalita kulhá

Zde je několik čísel z menších evropských zemí: zatímco v Dánsku bylo v roce 2007 uděleno 494 patentů, v Rakousku 553, v Maďarsku 55, Češi získali průmyslovou ochranu pouze pro 38 (!) vynálezů.

Tak kde je tedy zakopaný pes? Odpověď nabízí bývalý šéf Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) Karel Čada. Ze statistik podle něj vyplývá, že přes 80 % českých výzkumníků nepočítá s patentováním svých poznatků. „To je alarmující! Co tedy zkoumají?“ diví se Čada na konferenci o duševním vlastnictví v EU.

„Česká republika je dlouhodobě kritizována za to, že vykazuje malé počty patentových přihlášek,“ potvrzuje Čada, ale druhým dechem dodává, že kvantita není všechno. „Hodnotných patentů je asi 3 až 5 %, možná 10 %, zhruba polovina však vůbec nemá smysl,“ upozorňuje.

Podle Čady navíc v Česku přetrvává neblahý zvyk „objevovat již objevené“. „Nesmíme plýtvat intelektuální potenciál na již fungující řešení – na ty je lepší využít licencí,“ říká Čada s tím, že v Česku je nicméně počet licencí „nemravně malý“.

Tuzemský výzkum tedy zjevně pokulhává. I tak se ale každý rok najde několik desítek českých vynálezců, kteří se nespokojí pouze s českým patentem, ale chtějí si zajistit průmyslovou ochranu i v zahraničí. A to není jen tak.

Zmatení jazyků

Už jsem psal, že průmyslová ochrana mimo Česko je „nepoměrně dražší“. Co to znamená? Pokud byste chtěli patentovat svůj vynález v šesti evropských státech po dobu 10 let, musíte si v průměru připravit přes 30 tisíc eur, což je zhruba třikrát více než v Japonsku a pětkrát více než ve Spojených státech. Že by další důkaz nenasytnosti „Bruselu“?

Ne tak docela. V USA a Japonsku totiž mají jednu velkou výhodu: v každé z těchto zemí se mluví pouze jedním jazykem, zatímco v Evropě najdeme jen těch oficiálních 23.

Samotné řízení u Evropského patentového úřadu v Mnichově (EPO) tak zájemce o patent přijde na necelých pět tisíc eur, ale průměrné náklady na překlad v rámci následných řízení u jednotlivých patentových úřadů se šplhají až ke 12 tisícům eur (samozřejmě záleží na počtu jazyků). A to znesnadňuje cestu k evropskému patentu zejména malým a středním podnikům.

Proto se v Unii už řadu let diskutuje o zavedení tzv. patentu Společenství (po přijetí Lisabonu se přejmenoval na patent EU), který by platil ve všech zemích Unie. V současnosti tomu totiž tak není: evropský patent je pouze jakýmsi „svazkem patentů národních“.

Proč je tak náročné ho zavést? Opět narážíme na problém markantních nákladů na překlady často složité technické dokumentace, které by se navíc v případě patentu EU násobily (nepřekládalo by se třeba do šesti jazyků, ale hned do 23). Některé státy sice na překládání do jiných jazyků než do francouzštiny, angličtiny a němčiny, tedy oficiálních jazyků EPO, netrvají (uzavřely tzv. Londýnskou dohodu), ale pro menší země s minoritní řečí, jako je například Česko, by zrušení překladů naráželo na právo podnikatelů a výzkumníků seznámit se s platnými patenty v rodném jazyce.

Odborníci v této souvislosti vkládají velké naděje do automatických překladačů, které ovšem zatím nejsou natolik vyspělé, aby jejich výstupy měly dobrou informační hodnotu (o právní závaznosti ani nemluvě). Málokdo dovede odhadnout, jestli průlom nastane už za tři, nebo až za deset let.

Podle náměstka ministra průmyslu Martina Tlapy je pokrok při zavádění patentu EU skutečně pomalý, ale ne kvůli nedokonalosti překladů. „Stojí proti nám patentové úřady a patentoví právníci,“ tvrdí Tlapa s tím, že by se u patentů EU mohlo překládat pouze „summary“ a zbytek by bylo možné ponechat už dnes na strojích.

I když není jasné, kdy se podaří prolomit lobby právníků a patentových úřadů nebo zdokonalit strojové překlady, jisté je jedno: v dohledné době patent EU světlo světa nespatří. Většina odborníků tipuje, že se ho dočkáme nejdříve na konci této dekády.