Pan náměstek byl tehdy také náměstkem

Včerejší sněm TOP 09, s téměř jednomyslnou volbou hlavních představitelů, se zdál být dobrou záminkou pro další propagaci této strany v nedělních diskusních pořadech. Této "šance" však "využila" pouze ČT v Otázkách Václava Moravce, jejichž úvodním hostem byl Karel Schwarzenberg. Hlavní zprávou pro futuro, s níž přišel do studia, byl tlak na snižování deficitu HDP a sebevědomý závazek, že strana nepůjde do koalice se žádným subjektem, který by s tímto záměrem nesouhlasil. Vznik této sezónní turistické strany, jak ji v další části pořadu charakterizoval Michal Hašek, je ostatně signifikantní pro celý polistopadový vývoj v Čechách na Moravě i Slezsku.

V jen malounko odlišné rovině to totiž hodinku před tím dokumentovala Partie na Primě, kde se setkali Zdeněk Škromach a Marián Hošek. Probírali různé, perspektivu důchodů, sociální systémy i problémy České správy sociálního zabezpečení, aniž si mohl být poučený divák jist tím, zda je materie ve správných rukou, a to např. nejen proto, že pan náměstek Hošek, jak se zdálo, vidí řešení praktických problémů spíše ve zvyšování počtu zaměstnanců než využití IT. Systémy státní správy, obecně, se v průběhu doby stále více politizují, "pečují" o ně více méně stejné subjekty a postupem doby se ponor politického živlu do struktur ministerstev a jiných centrálních orgánů prohlubuje. Takže instituce prakticky neřídí a rozhodující procesy kvalifikovaně neusměrňují erudovaní, meritorně zdatní byrokraté, kteří jediní v kritických situacích objektivně vědí "která bije." Fakticky nemají příležitost uplatnit svoji odbornost tam, kde by to bylo žádoucí, jsou však vítaným terčem politiků, kteří na ně často inkorektně svalují důsledky vlastních nesprávných rozhodnutí.

Příkladem zmíněné funkční omnipotence politiků či běžně uplatňované rotace "kádrů" bylo "prozření" Zdeňka Škromacha, který si vzpomněl, že jeho spolubesedník, současný náměstek Petra Šimerky, byl náměstkem nejen za Petra Nečase, ale právě i za jeho působení na židli ministra PSV. Pikanterii samozřejmě představuje okolnost, že je vcelku jedno zda se na to díváme zleva nebo zprava (přičemž hlavní aktéři se dohodnout neumějí, ačkoli deklarují, že dohoda je nutná). Jak ale naznačeno vpředu, nejde ani tak o dnešní aktéry na obrazovkách televizních přijímačů, jako o obecný trend, kdy nejen v rámci rezortu, ale kdekoli a kdykoli je řada našich poslanců a senátorů ochotna "fundovaně" hovořit o čemkoli. Mnozí z nich pak dokáží tak dlouho opakovaně predikovat (papouškovat) kupříkladu "neodvratný" smutný konec průběžného důchodového systému, aniž znají meritorní podrobnosti a souvislosti. Dělají to však zřejmě přesvědčivě, protože jen 4 % hlasujících diváků dnes věřilo státu, že se o ně dokáže ve stáří postarat.

Pomineme-li závěrečný rozhovor Václava Moravce s obchodním ředitelem ČEZ, Alanem Svobodou, jehož téma by se dalo stručně a nadneseně charakterizovat jako razie EU z důvodu podezření, že ceny energie jsou drženy uměle vysoko, tak ústředním duelem OVM byla debata Michala Haška s Pavlem Bémem (mimo jiné sdělil, že na primátora již kandidovat nehodlá). V jejím průběhu, řečeno tenisovým žargonem, se střídaly momenty razantních výměn na síti s poklidnou, uvolněnou hrou od základní čáry. Z hlediska kvality vyjadřování budiž konstatováno, že se setkali dva, alespoň na pohled, inteligentní diskutéři, kteří v tomto směru převyšují stranické šéfy. To nicméně platí právě pro prostředí v němž oba působí, neboť některé kroky jejich šéfů a stran se vůbec těžko vysvětlují a za takových okolností použitá argumentace rapidně ztrácí relevanci. Michal Hašek tak mohl jen těžko obhájit zákonnost "krajské refundace" poplatků ve zdravotnictví, stejně jako Pavel Bém problematicky zdůvodňoval účelnost jejich zavedení do praxe. Sám si při této příležitosti naběhl, když se dramaticky otázal kolik mohlo být za takto vydané peníze v krajích pořízeno počítačů nebo vybudováno dětských hřišť. Hašek mu to vrátil v okamžiku, kdy se probírala dosavadní ekonomická (ne)návratnost karet Opencard.

Je však třeba se v daných souvislostech na tomto místě zmínit ještě o samotném moderátorovi. Zdá se, zejména v poslední době, že jeho vztah k politikům se stává žoviálnější, téměř sousedský, a v těchto momentech sklouzává diskuse ke stylu, který nemá daleko k bulváru. Moravec dává v takovém případě často přednost vlastní, vtipné či pohotové replice, ne vždy je to ale skutečně tak, přání bývá otcem myšlenky, navíc je téměř pravidlem, že tímto způsobem přeruší tok řeči právě v okamžiku, kdy divák od politika očekává nějaké zásadnější sdělení, k němuž se ten evidentně chystal.

Další informace a zajímavosti zde, třeba recept na bažantí prsa v tajůplné omáčce v rubrice Papání.